Henri Allouard

Henri Émile Allouard (11. července 1844 Paříž – 11. srpna 1929 Paříž) byl francouzský malíř a sochař.

Henri Allouard
Narození11. července 1844
former 10th arrondissement of Paris
Úmrtí11. srpna 1929 (ve věku 85 let)
15. obvod
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Alma materStanislavova kolej v Paříži
Povolánímalíř a sochař
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Richelieu na La Rochelle, Salon, 1905.

Henri Allouard studoval u Alexandra Schoenewerka a Eugèna-Louise Lequesne. V Salonu francouzských umělců vystavoval od roku 1865 do roku 1928. Původním zaměstnáním knihkupec se Allouard sochařství začal věnovat poměrně pozdě, až v roce 1872, kdy již měl zajištěné živobytí.

Od roku 1889 byl součástí poroty Salonu pro sochařství a dekorativní umění. Zúčastnil se svými díly mnoha světových výstavy (od roku 1889), v roce 1900 mu byla udělena zlatá medaile.

Jeho tvorba byla známá kombinováním polychromovaného mramoru a bronzu, pracoval ale také s terakotou, slonovinou a drahými kovy. Je autorem nástěnných maleb v Panthéonu, Opeře Garnierpařížské radnici.

Byl představitelem novobarokního sochařství.[1]

Vedle malířství se věnoval také malbě a pastelu, zejména v žánrech historické malby, krajinářství a zátiší.

Henri Allouard byl jedním z dobrovolných pedagogů Normální školy pro výuku kreslení zvané podle své adresy rue Vavin. Jeho ateliér se nacházel v rue Vavin č. 28.

Je pohřben v Paříži na hřbitově Père-Lachaise (32. oddělení).

Dílo ve veřejných sbírkách a veřejném prostoru

Francie
  • Blérancourt, Národní muzeum francouzsko-americké spolupráce: Projekt fontány pro Bílý Dům ve Washingtonu, 1881, galvanoplastika a terakota[2]
  • Bordeaux, Muzeum umění: Lutinerie, 1888, sousoší v mramoru[3]
  • Boulogne-sur-Mer : Pomník generála de San Martín, 1909, bronzová jezdecká socha[4]
  • Chartres : Památník Noëla Ballaye, 1904, sousoší v bronzu, odstraněna za vichistického režimu v roce 1942. Nový bronzový odlitek na místě původního sousoší slavnostně odhalen v roce 1950[5]
  • Chartres: Památník padlým z roku 1870, 1901, ve spolupráci s Georgesem Loiseau-Baillym a Eugènem Boveriem[6]
  • Nantes: Dělostřelec a Koloniální voják, 1897, dvě postavy z podstavce památníku padlým z roku 1870, navrženého ve spolupráci s Georgesem Bareauem, Charlesem Lebourgem a Louisem Baralisem[7]
  • Paříž, radnice: nástěnné malby
  • Paříž, musée d'Orsay : Žena rasy Foulha, 1904, bronz[8]
  • Paris, Opéra Garnier: nástěnné malby
  • Paříž, Panthéon: nástěnné malby
  • Paříž, náměstí Panthéonu: Památník Pierra Corneille, 1906. Bronzová socha roztavená v roce 1942. Na jejím místě odhalena v roce 1952 kamenná náhrada podle návrhu Gabriela Rispala[9]
  • Paříž, divadlo Odéon: Komedie, 1891, mramor. Sádrový model obdržel stříbrnou medaili na světové výstavě 1889[10]
  • Paříž, Hřbitov Père-Lachaise, náhrobek Georgese Lamotha
V Guineji
  • Konakry: Památník Noëla Ballaye, 1908, sousoší v bronzu. Památník je jednodušší variantou sousoší v Chartres[11].

Galerie

Salony a výstavy

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Allouard na francouzské Wikipedii.

  1. Guillaume Peigné, « Henri Allouard », in Dictionnaire des sculpteurs néo-baroques français (1870-1914), Éditions CTHS, collection Format Šablona:Numéro, Paris, 2012, p. 37-44.
  2. Notice no 000SC021866, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
  3. Notice no 000SC021343, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
  4. Notice sur le site e-monumen.net
  5. Notice sur le site e-monumen.net
  6. Notice sur le site e-monumen.net
  7. Notice sur le site e-monumen.net
  8. Notice no 000SC010002, base Joconde, ministère français de la CultureŠablona:Joconde
  9. Notice sur le site e-monumen.net
  10. Guillaume Peigné, op. cit., p. 49.
  11. Notice sur le site e-monumen.net

Literatura

  • Jules Martin (ed), Naši malíři a sochaři, rytci, návrháři, Flammarion, 1897, str. 14.
  • Guillaume Peigné " Henri Allouard ", ve Slovníku sochařů neo-barokní francouzská (1870-1914), Edice CTHS, kolekce Formátu Šablona:Numéro, Paříž, 2012, str. 37-44, ISBN 978-2-7355-0780-1

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.