Har Meron

Har Meron se nachází v hornatině Horní Galileji. Jde o rozsáhlý masiv, který na jihu dosahuje až k údolí Bejt ha-Kerem a údolí Chananja, která tvoří předěl mezi Horní a Dolní Galileou. Na východě sahá až k údolí vodního toku Nachal Amud téměř u města Safed (vrch Har Mesarvim - 656 metrů nad mořem). Na severní straně plynule přechází do hornaté krajiny při hranici s Libanonem v okolí obcí Sasa, Džiš nebo Churfejš.

Har Meron sestává z hlavního vrcholu o výšce 1208 metrů a z dalších bočních vrcholů, které tvoří centrální část masivu. Jde o vrcholky Har Nerija (přes 1100 m n. m.), Har Bar Jochaj (1151 m n. m.), Har Ofa'im (1106 m n. m.), Har Zeved (1006 m n. m.) a Har Chesed (948 m n. m.). Ty tvoří jádro vlastního Meronu, které ve vrcholových partiích vytváří rozsáhlou odlesněnou náhorní planinu.

Tento centrální sektor doplňují ale četné další okrajové vrcholy a pahorky. Na jižní straně jsou to Har Hilel (1071 m n. m.) a Har Kfir (982 m n. m.), které se nacházejí nad srázem do údolí Chananija, na jihozápadní straně je zase nad srázem údolí Bejt ha-Kerem umístěn vrchol Har ha-Ari (1048 m n. m.). Na severozápadní výspě stojí například Har Adir (1008 m n. m.) a Har Chiram (996 m n. m.). Západním směrem se jako volné pokračování masivu Meron rozkládá například vysočina Har Peki'in a další kopce v prostoru u města Bejt Džan.

Masiv Har Meron je významný i z hydrologického hlediska. Na všechny strany z jeho svahů stékají prameny, stále i dočasné vodní toky. K severu míří například Nachal Dišon, na západ Nachal Kaziv a jeho přítoky Nachal Admonit, Nachal Zeved, Nachal Ofa'im, Nachal Šfanim, Nachal Nerija, Nachal Moran nebo Nachal Chiram.

Na východním úbočí je dominantním vodopisným prvkem Nachal Amud a jeho přítoky Nachal Meron, Nachal Bar Jochaj. K jihu, do povodí Nachal Calmon stékají z Meronu vádí Nachal Ševa nebo Nachal ha-Ari.

Při úpatí hory se nachází stejnojmenná vesnice Meron, kde se kromě řady jiných nachází hrob rabína Šim'ona bar Jochaje, který je, zejména pro ortodoxní Židy, poutním místem. V období výročí jeho smrti na Lag ba-omer se sem vypraví stovky tisíc lidí, kteří se utáboří poblíž jeho hrobu.[1]

V jižní sekci vrcholové partie Har Meron se nachází zbytky židovského osídlení zvaného Džarmak (ג׳רמק‎), dnes Churvat Rum (חרבת רום‎). Bylo tu založeno Židy ze Safedu v roce 1834, ale později opuštěno. V minulosti byla hora těžko přístupná. Francouzský cestovatel Victor Guérin koncem 19. století popisuje výstup na vrchol jako komplikovaný, kvůli absenci zpevněných cest. V současnosti je celý masiv turisticky využíván a je prostoupen sítí značených stezek.[1]

Většina plochy hory je pokryta lesním komplexem, který patří k největším souvislým lesním porostům v Izraeli a který je zahrnut do přírodní rezervace Har Meron. Existence rezervace byla ovšem předmětem opakovaných kontroverzí mezi státem a obyvateli drúzského města Bejt Džan, které leží na jejím jihozápadním okraji. Obyvatelé odmítali omezení práv těžby dřeva a využívání pozemků v rezervaci. 6. července 1987 se zde dokonce odehrávaly násilné demonstrace, jejichž výsledkem bylo 31 zraněných, včetně policistů a strážců rezervace.[6] Obyvatelé tvrdili, že využívání okolních lesních pozemků je součástí jejich tradičního životního stylu. V letech 2000–2001 byla uzavřena dohoda mezi správou rezervace a obcí ohledně pozemků a výstavby zpevněné silnice.[7] Právě výstavba silnice spojující drúzská města Bejt Džan a Churfejš a projektované přes centrální partie přírodní rezervace, byla od konce 90. let 20. století dalším kontroverzním bodem. Problémy okolo nelegální těžby dřeva neustaly ani počátkem 21. století. V listopadu 2007 neznámý pachatel pokácel v rezervaci 24 stoletých dubů. Vedení města Bejt Džan čin odsoudilo. Zároveň tu došlo k napadení strážců rezervace skupinou nelegálních dřevorubců.[8]

• 
  Har Meron od východu
• 
  Hrob Šim'ona bar Jochaje