Hans Kammler

Dr. Ing. Hans Friedrich Karl Franz Kammler (29. srpna 1901 ?) byl německý nacistický stavební inženýr a důstojník Waffen-SS, kde dosáhl generálské hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS. Během druhé světové války řídil továrny na nacistické tajné zbraně (například letadlo Me 262 a raketa V-2). Fakticky pro něj pracovalo přes 14 milionů lidí[1] (mimo jiné i Wernher von Braun, z drtivé většiny to však byli deportovaní vězni).

Hans Kammler
Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS
Narození26. srpna 1901
Stettin, Německé císařství
Úmrtí? (údajně 9. května 1945 nedaleko Prahy)
Vojenská kariéra
HodnostSS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Sloužil Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše (do roku 1945)
Složka Reichswehr (do roku 1933)
Waffen-SS (do roku 1945)
JednotkaLeib-Husaren-Regiment "Königin Viktoria von Preussen" Nr. 2
VelelŠéf úřadu C
LXV. armádní sbor
VálkyDruhá světová válka
VyznamenáníRytířský kříž záslužného kříže
Německý kříž ve zlatě
multimediální obsah na Commons

Mládí a počátky kariéry

Narodil se 26. srpna roku 1901 jako syn pozdějšího armádního pruského plukovníka Franze Kammlera a jeho ženy Marie v západopomořanském městě Štětín. Po absolvování škol v Brombergu, Ulmu, a Gdaňsku, maturoval na státním humanitním gymnáziu v Gdaňsku v roce 1919.

Po dokončení studia dne 6. února téhož roku nastoupil jako dobrovolník do armády a byl zařazen ke 2. husarskému pluku (Leib-Husaren-Regiment "Königin Viktoria von Preussen" Nr. 2), kde zůstal pouze do 10. dubna téhož roku. Následně vstoupil do řad jednotek Freikorps a byl zařazen k jízdnímu oddílu od Freikorps Roßbach s nimiž působil v rámci pohraniční stráže "Východ" až do konce července roku 1919.

Poté studoval architekturu na technické univerzitě v Mnichově a posléze i na univerzitě v Gdaňsku. Dne 29. října 1921 získal předběžný diplom a 25. října 1923 obdržel závěrečný diplom.

Po dokončení studia se rozhodl vstoupit do služeb pruské státní správy a tak v lednu roku 1924 musel nastoupit do kurzu pozemního stavitelství u profesora Dr. Paula Webera. Kurz dokončil v srpnu následujícího roku. Zároveň s tím pracoval jako zemský stavební vedoucí pro osidlování v berlínské části Zehlendorf. Poté se živil jako samostatný konstrukční manažer pro zemědělské, zahradnické a jiné hospodářské projekty.

Jeho kariéra stavebního inženýra rychle stoupala, když byl zaměstnán u Preussischen Bau und Finanzdirektion (Pruské stavby a finanční správa). Zde se podílel na plánování celé řady policejních budov a různých policejních komplexů zejména v Berlíně. Mimo zakázek pro policejní prezidium v Berlíně pracoval dále pro vládu v Postupimi nebo pro katastrální úřad v Berlíně.

Dne 1. dubna 1928 se stal výzkumným poradcem říšské výzkumné rady pro stavby a ekonomiku bydlení. Společně s tím přednášel o stejném tématu na technických univerzitách.

V polovině roku 1931 se stal poradcem technického oddělení pobočky NSDAP v Berlíně. Dne 1. března 1932 proto vstoupil do NSDAP a 29. listopadu téhož roku promoval na technické fakultě univerzity v Hannoveru a získal titul Dr. Ing.

Vstup do SS a počátky války

Dne 20. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen ke 1. četě od SS-Reiter Standarte Nr. 7, která působila v Berlíně. Zde prováděl, mimo jiné, i ověřování rasového původu.

Od roku 1942 připravoval zařízení (plynové komory a krematoria) pro vyhlazovací tábory. Po potlačení povstání ve varšavském ghettu ho Heinrich Himmler pověřil dohledem nad likvidací domů v ghettu. V této době přišel s myšlenkou využívání koncentračních táborů ve velkém měřítku jako továren na zbraně.

V roce 1943 po spojeneckém bombardování továrny v Peenemünde zajistil její přesun do podzemního komplexu Mittelwerk, rozběh výroby raket V-2, zajištění vězňů a personálu. Ke konci války v roce 1945 ho Adolf Hitler jmenoval svým zplnomocněncem pro zlomení vzdušného teroru.

Okolnosti kolem jeho údajné smrti jsou dodnes předmětem sporu. Podle některých spekulací spáchal v květnu 1945 v Praze sebevraždu [2] nebo ho zastřelila jeho jednotka, aby nepadl do rukou nepřítele. Podle nejnovějších zjištění však Kammler přežil a byl zajat americkými jednotkami. Jako výměnu za beztrestnost poskytl rozsáhlé svědectví a asistenci při odhalování tajných zbraní německých nacistů.[3]

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

  • SS-Untersturmführer - 20. dubna, 1936
  • SS-Obersturmführer - 20. dubna, 1937
  • SS-Hauptsturmführer - 12. září, 1937
  • Leutnant der Reserve - 1937
  • SS-Sturmbannführer - 11. září, 1938
  • SS-Obersturmbannführer - 1. červen, 1939
  • SS-Standartenführer - 1. srpen, 1940
  • SS-Oberführer - 1. červen, 1941
  • SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS - 20. duben, 1942
  • SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS - 30. leden, 1944
  • SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS - 1. březen, 1945

Významná vyznamenání

Reference

  1. Archivovaná kopie. greyfalcon.us [online]. [cit. 2008-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-15.
  2. http://www.historieavojenstvi.cz/2007/clanky/werhner_von_braun.pdf%5B%5D
  3. MAREŠ, Jaroslav. Badatelé - Novinky ze světa záhad a výzkumů [online]. 2019-09-19 [cit. 2019-09-23]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.