Hans Glas

Mechanik Andreas Glas coby syn Mauruse Glase, který roku 1860 založil první továrnu na zemědělské stroje v Bavorsku, si na ně v roce 1883 otevřel opravárenskou dílnu. V roce 1905 zahájil výrobu secích strojů a podnikání na ní úspěšně rostlo. Se změnami rozlohy a rozdělením Německa po druhé světové válce trh secí techniky v SRN upadal a společnost Hans Glas GmbH převzatá synem Andrease Glase musela rozšířit výrobní program.

skútr Goggo

Goggomobil

Glas Isar

Glas 1004

Glas 1700

Glas V8

Pro velký úspěch italského skútru Vespa předvídal Glas poptávku po levném zdola krytém jednostopém dopravním prostředku pro masy lidí i ve válkou zničeném rozvíjejícím se Západním Německu. V roce 1951 začal vyrábět skútr pojmenovaný přezdívkou nejmladšího Glase Goggo s dvoutaktním jednoválcovým motorem ILO-Motorenwerke objemu 123 cm³ a 5 k. Ač dalece vzdálen půvabu Vespy, pevná a robustní konstrukce z něj udělala nejprodávanější skútr SRN. Od roku 1952 byl nabízen také s motory 148 cm³ o 6,7 k a 197 cm³ o 9,5 k i s postranním vozíkem. Od roku 1953 i jako tříkolový nákladní s rozličnými karoseriemi. Vzmáhající se SRN přestávalo mít zájem o jednoduché skútry a Glas v roce 1956 ukončil jejich výrobu, která zajistila pevný ekonomický základ stavby automobilů.

V roce 1955 začal Glas vyrábět miniautomobil Goggomobil T 250 vyvíjený od roku 1952. Celkovou koncepcí převyšoval konkurenci kabinových skútrů Messerschmitt, BMW Isetta, Heinkel, Fuldamobil aj. S motocyklovým vzduchem chlazeným dvoudobým dvouválcem 245 cm³ o 13,6 k umístěným vzadu napříč uvezl čtyřčlennou rodinu.[1][2] Cenou 3 000 DM se etabloval na automobilovém trhu. Standardní Volkswagen stál 3 790 DM. Následně se začal vyrábět Goggomobil T 300 a T 400 se zvýšeným objemem na 293 cm³ a 392 cm³ s 15, resp. 18,5 k. V roce 1957 se začalo vyrábět kupé TS a dodávka nebo pick-up TL. Ve výrobě Goggomobilu po převzetí pokračovalo i BMW až do roku 1969, byl to ale minivůz, jehož obliba a prodej s rostoucí prosperitou SRN klesal. Glass musel rozšířit řady svých modelů výš.

V roce 1958 začal Glas vyrábět malý automobil pro čtyři dospělé Goggomobil T600 se vzduchem chlazeným dvouválcovým čtyřtaktním boxerem 579 cm³ o 19 k vpředu, přezdívaný velký Goggomobil.[3] Uspěchanost vývoje při náhlé změně pohonu z předních kol na zadní kvůli problémům s trakcí v zimě zavinila počáteční technické obtíže a následný nízký prodej, který nesplin očekávání. I když se posléze vyráběl i jako kombi nebo s motorem 682 cm³ o 29,5 k. V roce 1959 byl faceliftován a představen s novým jménem Isar T600 a T700 podle bavorské řeky Isar. Současně byl představen prototyp Isar 35S coby na podvozek Isar T700 upevněná upravená karoserie Goggomobil TS s motorem o 34 k. Pro malý zájem se ale sériově nevyráběl. Snížení cen Volkswagenů a nové konkurenci NSU Prinz a BMW 700 se menší Glas nedovedl bránit. Výroba Isar byla zastavena v roce 1965 a Glas se po tomto neúspěchu za stoupající prosperity SRN s posíleným vývojovým týmem zaměřil na vozy vyšší kategorie.

V roce 1962 začal Glas vyrábět 2+2místné kupé 1004 se samonosnou karoserií a moderním vodou chlazeným čtyřválcovým motorem 992 cm³ o 42 k s pěti ložisky klikové hřídele a rozvodem OHC poháněným prvně u sériového vozu ozubeným řemenem.[4] V závodní verzi dosáhl mnoha úspěchů. V roce 1963 se nabízel jako Glas 1204 s motorem zvětšeným na 1189 cm³ o 53 k i jako kabriolet a prostornější tudor značený "Limousine". V roce 1965 byl model 1204 nahrazen typem Glas 1304 s motorem 1290 cm³ o 60 k současně s uvedením tudoru 1004. Malá produkce nepokryla vysoké náklady na vývoj řady.

V roce 1964 začal Glas vyrábět kupé a kabriolety 1300 GT s motorem 1290 cm³ o 75 k a karoserií, kterou navrhl italský designér Pietro Frua. V roce 1965 se kupé začalo vyrábět jako Glas 1700 GT s čtyřválcem 1 682 cm³ o 100 k. Po převzetí byly tyto modely od září 1967 vybaveny pohonem BMW a vyráběly se do roku 1968. V letech 1968-1973 použil jihoafrický dovozce BMW jejich výrobní nástroje na odvozená kupé.

V roce 1964 začal Glas vyrábět sportovní sedan střední třídy Glas 1700. Původně připravený motor 1492 cm³ o 70 k musel být pro zlepšení dynamiky převrtán na 1682 cm³ o 80 k. Karoserii navrhl opět Pietro Frua. Vyšel z návrhu Hansa 1300 pro společnost Borgward, který se kvůli bankrotu nevyráběl. V roce 1964 začal Glas vyrábět kupé a kabriolet 1700 GT. Malý počet vyrobených vozů omezoval nedostatek investičních prostředků.

V roce 1966 začal Glas vyrábět luxusní kupé 2600 V8 a 3000 V8 s osmiválcovými motory vzešlými ze čtyřválců o 150, resp. 160 k. Na konstrukci původně uvažovaných šestiválců nebyly prostředky. Elegantní vůz, který opět navrhl Pietro Frua, získal pro podobnost tehdejším Maserati přezdívku "Glaserati".[5] Vyrobila se však jen malá série, která nepokryla vysoké náklady na vývoj. Hromadně s předchozími vedly k platební neschopnosti.

Banky odmítly Glas financovat. Obrátil se na bavorskou vládu, která dala mj. záruky DKW na továrnu v Ingolstadtu. Glasu ale doporučila prodej BMW, kterému přestala stačit továrna v Mnichově.

Koncem roku 1966 Glas prodal továrnu BMW. Jeho modely byly postupně vyřazeny. Inovované přepychové kupé se jako BMW-Glas 3000 V8 vyrábělo do roku 1968.[6] Poslední zhotovený Glas byl maličký Goggomobil roku 1969. Továrna prošla rekonstrukcí a stal se z ní největší závod BMW vyrábějící řady 5 a 7.