Hans-Joachim Buddecke

Hans-Joachim Buddecke (22. říjen 1890 Berlín, Německé císařství – 10. březen 1918 poblíž Lille, Francie) byl německý důstojník a bojový pilot první světové války se třinácti vítězstvími. Byl třetím leteckým esem (po Maxi Immelmannovi a Oswaldu Boelckem), které získalo ocenění Pour le Mérite.

Hans-Joachim Buddecke
Narození22. srpna 1890
Berlín
Úmrtí10. března 1918 (ve věku 27 let)
Lille
Příčina úmrtízabitý v boji
Místo pohřbeníInvalidenfriedhof
Povolánístíhací pilot
OceněníPour le Mérite
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hans-Joachim Buddecke (vlevo), Otto Liman von Sanders (uprostřed) a Oswald Boelcke v Turecku 1916

Kariéra

Buddecke byl syn hesenského poručíka Alberta Buddeckeho. V mládí se rozhodl se jít ve šlépějích svého otce[1] a na jaře roku 1904 vstoupil do armády. Po šesti letech (1. června 1910) získal hodnost poručíka 115. osobního gardového pěšího pluku (Leibgarde-Infanterie-Regiment (1. Großherzoglich Hessisches) Nr. 115). V roce 1913 z armády však odešel.[1] Ve stejném roce se odstěhoval do USA, kde začal nový život. Pracoval jako mechanik v továrně na automobily v Indianapolis. Z vydělaných peněz si koupil vlastní letadlo (jednoplošník Nieuport) a naučil se na něm létat.[2] Když začala válka, rozhodl se vrátit zpátky do Německa. Pod falešnou identitou (jako Morize Adolph) se nalodil na řeckou loď Athene a doplul do Palerma na Sicílii, odtud se vydal domů, kde se přihlásil do Luftstreitkräfte.[1]

První světová válka

V září 1914 byl Buddecke poslán na západní frontu, kde zpočátku létal jako pozorovatel. Brzy se však stal bojovým pilotem jednotky FFA 23 (Feldflieger Abteilung 23). Díky zkušenostem s létáním na jednoplošníku byl doporučen jeho přítelem Rudolfem Bertholdem k pilotování prvního Fokker Eindecker, který byl k jednotce přidělen. Společně s Bertholdem, který létal na AEG G.II, pak vytvořili malou Kampfstaffel a zastavovali britské průzkumné letouny.[1]

Prvního vítězství se dočkal 19. září 1915. Sestřelil B.E.2c z 8. perutě RFC (Royal Flying Corps). Posádku nepřátelského letounu tvořil pilot poručík W.H. Nixon a pozorovatel kapitán J.N.S. Stott.[1] Brzy poté následovaly pro Buddeckeho další úspěchy. Druhý B.E.2, tentokrát ze 13. perutě RFC, sestřelil 23. října. Posádku tvořil kapitán C.H. Marks a poručík W.G. Lawrence, bratr proslulého Lawrence z Arábie. 6. prosince pak Buddecke zaznamenal jedno nepotvrzené vítězství.[2]

Poté byl poslán do Gallipoli, kde u jednotky Ottoman FA 6 létal na letounech Halberstadt D.II a Fokker E.III. Jeho protivníky zde byly piloti z RNAS (Royal Naval Air Service). Turecká kampaň byla pro Buddeckeho úspěšná. Dosáhl čtyř jistých a sedmi nepotvrzených vítězství a osobně od Envera Paši obdržel zlatou medaili Liyakat. Na konci dubna 1916 následovalo opětovné povolání na Západní frontu, kde pak od září vedl jednotku Jagdstaffel 4 (zkráceně Jasta 4). Po třech vítězstvích se v lednu 1917 opět vrátil do Turecka, kde létal s Ottoman FA 5. Od tureckých vojáků zde získal přezdívku El Schahin (sokol). Na jaře 1918 byl povolán do Francie k Jasta 30 a následně Jagdstaffel 18.[2]

Buddecke byl zabit během leteckého útoku nad Lille 10. března 1918. Pohřben je na berlínském Hřbitově invalidů (Invalidenfriedhof).

Vyznamenání

údaje použity z: anglické Wikipedie-Hans-Joachim Buddecke/Decorations and awards

Galerie
  • Buddecke (v s přilbou na hlavě) vítá generála Otto Limana von Sanderse u svého Halberstadtu, Smyrna 1917
  • Buddeckeho hrob na berlínském Hřbitově invalidů

Reference
  1. WYNGARDEN, G. van. Early German Aces of World War I. [s.l.]: Osprey Publishing Ltd., 2006. ISBN 1-84176-997-5. (anglicky)
  2. FRANKS, Norman L. R., et al. Above the Lines: The Aces and Fighter Units of the German Air Service, Naval Air Service and Flanders Marine Corps 1914 - 1918. [s.l.]: [s.n.], 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-948817-73-1. S. 88–89. (anglicky)

Externí odkazy

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hans-Joachim Buddecke na německé Wikipedii a Hans-Joachim Buddecke na anglické Wikipedii.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.