Habermannův mlýn

Hlavní část natáčení probíhala začátkem léta 2009 v okolí Vlašimi, jako mlýn z titulu filmu posloužil historický mlýn na řece Blanici poblíž obce Hradiště.[3]

Celkový rozpočet filmu byl 87 milionů Kč, česká účast na něm byla 30 milionů, z nich zhruba 10 tvořil grant od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.[1]

Statek moravského Němce Habermanna (dnes tzv. Habermannova vila) leží v půli cesty mezi Postřelmovem a Bludovem (okres Šumperk). Původně se jednalo o velmi bohatou vilu s velkou zahradou, prosperujícím mlýnem a pilou. Hubert Habermann před válkou i za války zaměstnával české dělníky. Nikdy jim neporoučel, aby mluvili německy nebo aby pro něj za malou mzdu dřeli od rána do večera. Ba právě naopak, zaměstnavatel to byl velmi ohleduplný a blízké přátele nacházel ponejvíce mezi Čechy. Také doma především se svými dětmi mluvil téměř výhradně česky. Za války ho často navštěvovali vysocí němečtí představitelé a přemlouvali ho ke vstupu do NSDAP. Tam nikdy nevstoupil. Dál zaměstnával Čechy a jakékoliv projevy nacionalismu od svých německých spoluobčanů nebral vážně. Za války také toleroval, když se v jeho mlýně mlela mouka pro odboj a on sám podporoval potravinami partyzány v okolních v lesích. S blížící se porážkou německých vojsk a stoupajícím sebevědomím Čechů se jeho pracovníci v čele se správcem mlýna dohodli, že si po válce přivlastní jeho bohatství. Aniž se mohl Hubert Habermann jakkoliv bránit, byl jimi po válce zajat a úkladně zavražděn. Jeho ostatky byly údajně spáleny v kotelně bludovských lázní. Jeho manželka i s dětmi byla vyhnána do Německa. Poté si majetek spiklenci rozdělili mezi sebe. Za tuto vraždu byli trestně stíháni, ovšem vzhledem k tomu, že se tělo nikdy nenašlo, byli zproštěni obvinění.

Už krátce před premiérou filmu místní novinářka S. Rybičková uveřejnila svůj výzkum ohledně skutečných okolností případu.[4] Konstatovala, že film se od nich výrazně odchyluje: Habermann i jeho žena byli Čechoněmci, a především – nebyl ubit místní lůzou, ale zastřelen ze msty svým známým, holičem Pazourem.

Novinář J. Gregor v týdeníku Respekt ještě předtím upozornil na několik odlišností od historické pravdy už v původním Urbanově románu (film ale ve vymýšlení jde ještě dále), na které však má podle něj tvůrce právo. Za neetické ale označil, že ve filmu je jako jeden z vrahů ukázán Pospíchal, což je změněné jméno Zdeňka Pospíšila, skutečné osoby zakladatele bludovských lázní, který za války pomáhal odboji a po únoru 1948 strávil 11 let ve vězení. Že Pospíšil zavraždil Habermanna, je spekulace, proti které vystupují jeho příbuzní, kteří se zároveň dlouhou dobu snaží o restituci lázní.[5]

S ostrou kritikou historických nepravd ve filmu vystoupil i politolog Stanislav Balík, jinak též zastupitel obce Bludov.[6] Zejména v ní zdůraznil vytržení děje z kontextu doby, celkovou manipulativnost filmu („má jednoznačnou ambici – být zrcadlem zvráceností, jichž se Češi dopustili na Němcích“) a popírání známých faktů v této konkrétní události: krom česko-německého původu obou manželů Habermannových a faktu, že žádný lynč se nekonal, také třebas toho, že na území Říše (Bludov spadal do Sudetské říšské župy) bylo nemožné, aby byl Čech starostou obce, stejně jako bylo nemožné, aby v národnostně krajně vypjatých dobách spolu cvičili Češi a Němci v Sokole (když ten byl navíc hned na začátku okupace zakázán), že také bludovský farář žádnému nacistovi k útěku před trestem nepomohl, ani žádné sudetské Němce do odsunu nevyprovázel, protože byl již roku 1944 i se svým kaplanem potrestán za pomoc odboji posláním do koncentračního tábora Terezín, kde tři dny před koncem války zemřel.

Další ostrá kritika byla uveřejněna na stránkách Občanského sdružení Lidice.[7] Autor K. Čech v ní, podobně jako p. Balík ve svém komentáři, poukazuje na vážné faktické chyby filmu, jak v životopisných detailech, tak v celkovém pojetí dobové válečné situace a česko-německých vztahů. Krom výše zmíněných fabulací mj. i na to, že Němci nepopravili 9 místních českých občanů za to, že by v lese zastřelili dva německé vojáky, ale popravili ve skutečnosti 23 rukojmí za spolupráci s partyzány.

S kritikou filmu vystoupil i režisér a scenárista Ivan Fíla, který se měl původně podílet na scénáři filmu. Scénář filmu označil za „ne moc vydařený text plný šablonovitých charakterů a konfliktů“ a za „zásadní zkreslení historie“.[8]

Na veškeré námitky režisér nijak nereagoval. Autor předlohy Josef Urban se však kritice brání: „Neměl jsem a nemám žádný důvod někoho poškodit. Vycházel jsem z reálných vzpomínek pamětníků, ale není to literatura faktu, nýbrž román. ... To, že nejsou v okresním archivu ucelené doklady k osudným událostem, neznamená, že ve skutečnosti neexistují. Nebudu a nechci je vytahovat, zatím nemám důvod.“[4]

• Johana Hovorková, filmserver.cz, 15. září 2010
• Mirka Spáčilová, idnes.cz, 3. října 2010
• Kamil Fila, Aktuálně.cz, 10. října 2010
• Vít Schmarc, MovieZone.cz, 11. října 2010
• Adam Fiala, Moviescreen.cz, 5. října 2010
• Martin Novosad, FilmCZ.Info. 5. října 2010 ^{[nedostupný zdroj]}
• Milan Kajínek, VelkaEpocha.cz, 15. září 2010

• URBAN, J. Habermannův mlýn 1. vyd. Grafis. 2001. 169 s. ISBN 80-238-6063-1.

• Habermannův mlýn ve Filmovém přehledu
• Habermannův mlýn v Česko-Slovenské filmové databázi
• Habermannův mlýn na Kinoboxu.cz
• Oficiální stránky filmu Habermannův mlýn
• Český trailer k filmu Habermannův mlýn na YouTube