Grignardova reakce

Grignardova reakce, pojmenovaná po francouzském chemikovi Victoru Grignardovi, je reakce alkyl- nebo arylmagnesiumhalogenidů s elektrofilními sloučeninami, například karbonylovými.

An example of a Grignard reaction

Jejím výsledkem je tvorba nových vazeb uhlík-uhlík, ale i vazeb uhlíku s heteroatomy, např. s fosforem nebo křemíkem.[1] [2][3] Je proto velmi často využívána v organické syntéze.

Za objev Grignardových činidel a jejich chemických reakcí získal Victor Grignard v roce 1912 Nobelovu cenu. Jejich nevýhodou je, že snadno reagují s protickými rozpouštědly jako je voda, se sloučeninami obsahujícími kyselé atomy vodíku, jako jsou alkoholy nebo aminy, a s kyslíkem. Při jejich přípravě i reakcích je proto třeba vyloučit přítomnost vody i kyslíku. Jako rozpouštědla se obvykle používají bezvodé ethery, hlavně diethylether nebo tetrahydrofuran. Volné elektrony kyslíkových atomů v těchto etherech totiž Grignardovo činidlo stabilizují. Adice Grignardova činidla ke karbonylové skupině probíhá obvykle přes šestičlenný přechodový stav: [4]

Mechanismus Grignardovy reakce

Příprava Grignardových činidel
Podrobnější informace naleznete v článku Grignardovo činidlo.

Grignardova činidla se připravují přidáváním alkyl- nebo arylhalogenidů (jodidů, bromidů nebo chloridů) do suspenze kovového hořčíku v etherech, nejlépe v ochranné atmosféře dusíku nebo argonu. Reakce často začíná neochotně, takže je vhodné povrch hořčíku aktivovat např. jodem nebo 1,2-dibromethanem. Mnoho Grignardových činidel dnes není třeba připravovat, protože jsou komerčně dostupná.

Reakce Grignardových činidel

Reakce s karbonylovými sloučeninami shrnuje následující schema:

Reakce Grignardových činidel s karbonylovými sloučeninami

Grignardova činidla reagují i s různými dalšími elektrofilními sloučeninami:

Reakce Grignardových činidel s dalšími elektrofilními sloučeninami

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grignard reaction na anglické Wikipedii.

  1. Grignard, V.. Sur quelques nouvelles combinaisons organométaliques du magnésium et leur applicatione à des synthèses d'alcools et d'hydrocabures. Compt. Rend.. 1900, roč. 130, s. 1322–1325. Dostupné online.
  2. SHIRLEY, D. A. Org. React. 1954, roč. 8, s. 28–58.
  3. HURYN, D. M. Comp. Org. Syn. 1991, roč. 1, s. 49–75.
  4. MARUYAMA, K.; KATAGIRI, T. Mechanism of the Grignard reaction. J. Phys. Org. Chem. 1989, roč. 2, s. 205. DOI 10.1002/poc.610020303.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.