Grazia Deleddaová

Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888–1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti.

V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.

Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.

Grazia Deleddaová

• Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda,
• Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna,
• Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek,
• Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek,
• Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek,
• Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román,
• Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka,
• Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román,
• Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu),
• Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu.
• Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjádřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel.
• La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého mlience, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny.
• L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem.
• Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl.
• Odio vince (1912, Nenávist vítězí), divadelní hra,
• Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesnici, rozdělené rivalitou dvou rodin.
• Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek,
• Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silnějšího jako třtina.
• Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťastné lásky emancipované Marianny a bandity Simana.
• Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek,
• L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román,
• La madre (1920, Matka), román,
• La Grazia (1921, Milost), melodrama,
• Il dio dei viventi (1922, Bůh živých),
• La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román,
• Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román,
• Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek,
• La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty),
• Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně.
• Il cedro del Libano (1939), sbírka povídek vydaná posmrtně.

• Poctivé duše, V. Kotrba, Praha 1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová,
• Jižní láska, Josef R. Vilímek, Praha 1908, přeložil František Kroutil,
• Pokušení (sardinské povídky), Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm,
• Rozmary osudu, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil František Kroutil,
• Sardinské povídky, Jan Otto, Praha 1912, přeložil H. Hackenschmid,
• Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František Kroutil,
• Na nové vinici (sardinské povídky), Laichter, Praha 1920, přeložil A. Truksa,
• Ze sardinských hor, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil František Kroutil,
• Cestou zla, B. Janda, Praha 1926, přeložila František Kovárna,
• Útěk do Egypta, Přítel knihy, Praha 1928, přeložila Otakar Hink,
• Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha 1930, přeložila Nina Tučková,
• Klatba, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková,
• Ztracený chlapec, SNKLU, Praha 1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep,
• Holubice a jestřábi, Vyšehrad, Praha 1991, přeložil Václav Bahník.