Gottfried Rieger

Byl synem hudebníka a již v dětském věku se naučil hrát na cimbál a záhy i na několik dalších nástrojů (klarinet, hoboj, violoncello a varhany). Svou hudební kariéru začal ve 13 letech v kapele hraběte Josefa Sedlnického z Choltic na zámku v Linhartovech ve Slezsku. Na doporučení skladatele Carla Ditterse z Dittersdorfu se stal žákem Antonína Damasuse Brosmanna v koleji piaristů v Bílé Vodě.

V roce 1787 odešel ze služeb hraběte Sedlnického do Brna. Získal si dobrou pověst jako učitel hudby a v roce 1792 se stal ředitelem a dirigentem městského divadla. Byl rovněž kapelníkem vojenské hudby v pluku generála Laudona. Pod jeho vedením se divadelní orchestr v Brně vypracoval na úroveň srovnatelnou s orchestrem Nosticova divadla v Praze. Pro divadlo komponoval singspiely, příležitostné kantáty a v salónech moravské šlechty si získal přízeň svými klavírními skladbami.

V roce 1804 se stal na čtyři roky kapelníkem u hraběte Jindřicha Viléma Haugwitze na zámku Náměšť nad Oslavou. Na zámku byly pro hudbu vynikající podmínky. V roce 1800 hrabě postavil pro provozování oper a oratorií vlastní divadlo. Orchestr čítal 30 až 40 hudebníků a 24 členů pěveckého sboru. Členové orchestru byli většinou kantoři a jejich pomocníci z okolních vesnic, ale účinkovali i zaměstnanci zámku. Na repertoáru byly opery Gluckovy, Salieriho i oratoria Georga Friedricha Händela.

V roce 1808 se vrátil do Brna. Působil jako dirigent symfonické a oratorní tvorby na koncertech pořádaných Hudební akademií. Uvedl např. i Beethovenovu Missu Solemnis. Podílel se na založení Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) v roce 1814 a založil internátní školu pro mladé zpěváky. V roce 1828 otevřel soukromý hudební ústav, kterým prošlo na 200 studentů. Mezi jeho žáky byli např. Josef Chmelíček, Antonín Emil Titl, Hynek Vojáček a patrně i Pavel Křížkovský. Obzvláště byly ceněny jeho kurzy harmonie, pro které v roce 1833 vydal i učebnici: Theoretich-praktische Anleitung die Generalbass- und Harmonielehre in 6 Monatgen gründlich und leicht zu erlernen. Vyšla v několika dalších vydáních.

Jako skladatel komponoval v rámci vídeňského klasicismu. Nástup období romantismu se projevoval pouze v poněkud smělejší harmonii.

• Gottfried Rieger : Autobiographie, Allgemeinische musikalische Zeitung, Wien 1844, Nr. 24.
• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
• Jitka Ludvová a kolektiv: Hudební divadlo v českých zemích - Osobnosti 19. století, Česká divadelní encyklopedie, Praha, Academia , 2006, ISBN 80-7008-188-0 a 80-200-1346-6
• Christian Fridrich d’Elvert: Geschichte der Musik in Mähren und Schlesien, 1873
• D'ELVERT, Christian. Geschichte des Theaters in Mähren und Oester. Schlesien. Brünn: [s.n.], 1852 (Gedruckt bei R. Rohrer's Erben). 167 s. (Schriften der historisch statistischen Sektion der k. k. m. s. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 4). Dostupné online. (ger) Aus dem 4. Hefte der Schriften der hist. stat. Sektion besonders abgedruckt.
• François-Joseph Fétis: Rieger (Godefrod). Biographie universelle des musiciens, Brussels, 1835-44, pp. 252-253
• Jiří Sehnal: Hudba u jezuitů a piaristů, Dějiny hudby na Moravě, Brno, Muzejní a vlastivědná společnost, 2001
• Jiří Sehnal: Hudebníci Jindřicha, Viléma Haugwitze, Haugwitzové a hudba, Sborník přednášek z muzikologického sympózia konaného na zámku v Náměšti nad Oslavou dne 22. září 2002, Národní Památkový ústav, Správa státního zámku v Náměšti nad Oslavou, 2003, pp. 53-69.
• Karel Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba. Časopis Matice Moravské, 436, 1929/30, pp. 45-86 et 435-500.
• Karel Vetterl: Händels und Glucks musikdramatische Werke audf dem Schlosse Namiescht in Märhen, Prague, Verlag deutsche musikpädagogischer Verband, Auftakt,-1931, pp. 54-57.
• Rudolf Quoika: Rieger Gottfried. Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Bln, 1956.