Gottfried Hohenlohe-Langenburg

Zámek Červený Hrádek

Pocházel z významného šlechtického rodu Hohenlohů, patřil k linii Hohenlohe-Langenburg, narodil se v Uhrách jako nejstarší syn prince Ludvíka Hohenlohe-Langenburg (1823–1866), který padl v bitvě u Hradce Králové. Matka Gabriela (1840–1927) pocházela z rodu Trauttmansdorffů, byla dědičkou velkostatku Červený Hrádek[2] a podruhé se provdala za hraběte Ladislava Thun-Hohensteina. Gottfried po maturitě na gymnáziu v Praze studoval práva na Karlově univerzitě, poté absolvoval vojenský výcvik v Hranicích na Moravě a v roce 1881 jako kadet vstoupil do armády. Z aktivní služby odešel v roce 1889 v hodnosti nadporučíka. Byl také c.k. komořím, tajným radou a v roce 1909 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny.

V roce 1892 převzal na základě předchozích rodinných dohod matčino dědictví velkostatek Červený Hrádek, kde se trvale usadil. K velkostatku patřilo 12 000 hektarů půdy, převážně lesů, jejichž správě se Gottfried pečlivě věnoval. V letech 1894–1896 nechal stavebně upravit zámek podle návrhů mladého Jana Kotěry. Gottfried byl vášnivým lovcem a zúčastnil se honů po celé Evropě, naopak na Červeném Hrádku hostil řadu významných osobností. V roce 1904 je doložena návštěva českého místodržitele hraběte Karla Coudenhove, na Červeném Hrádku několikrát pobýval také pozdější císař Karel I., který patřil k rodinným přátelům. Gottfried se angažoval také v charitě a mimo jiné byl patronem sboru dobrovolných hasičů v Jirkově. Krátce před smrtí předal správu velkostatku v roce 1933 synovi Maxu Egonovi.

Jeho manželkou byla hraběnka Anna von Schönborn-Buchheim (1865–1954), s níž se oženil ve Vídni v roce 1890. Anna byla dcerou českého zemského poslance Ervína Schönborna (1842–1903), majitele Dolní Lukavice a mimo jiné švagrovou Gottfriedova vzdáleného příbuzného, rakouského ministerského předsedy Konráda Hohenlohe-Schillingsfürsta. Měli spolu jednu dceru a pět synů, všechny děti se narodily na Červeném Hrádku.[3]