Giuseppe Giannini

Byl hráčem Římského klubu již od roku 1980, když působil v mládežnických klubech. První utkání v nejvyšší lize odehrál v roce 1982. Od sezony 1984/85, byl nedílnou součástí klubu, která trvala celkem 15 let do roku 1996. S vlky vyhrál tři Italské poháry (1983/84, 1985/86, 1990/91) a jednou hrál i finále v poháru UEFA 1990/91.

V létě 1996 odešel do rakouského klubu Sturm Graz, se kterým vyhrál Rakouský superpohár (1996) i Rakouský pohár (1996/97). Po ročním působení se vrátil do Itálie, kde podepsal smlouvu s Neapolí, za kterou odehrál pět utkání a v lednu 1998 odešel do Lecce. Ten rok sestoupil do druhé ligy a v následující sezoně pomohl ji vrátit do nejvyšší ligy. Poté ukončil fotbalovou kariéru, která čítala 337 utkání a 49 branek v nejvyšší lize.

Za reprezentaci odehrál 47 utkání a vstřelil 4 branky.[2] První utkání odehrál již v 22 letech 6. prosince 1986 proti Malta (2:0).[3] Byl povolán na ME 1988[4][5] i na domácím MS 1990.[6] Na obou turnajích nastoupil do všech utkání a také s nich měl dvě bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho již nedostává moc příležitostí a tak posledním zápasem v národním týmu byl 12. října 1991 proti SSSR (0:0).[7]

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	ME 1988	1 zápas ve skupině	10. 6.	NSR	90	0	1:1[8]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Španělsko	90	0	1:0[9]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Dánsko	90	0	2:0[10]
		Semifinále	22. 6.	SSSR	90	0	0:2[11]
	MS 1990	1 zápas ve skupině	9. 6.	Rakousko	90	0	1:0[12]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	USA	90	1	1:0[13]
		3 zápas ve skupině	19. 6.	ČSSR	90	0	2:0[14]
		Osmifinále	25. 6.	Uruguay	90	0	2:0[15]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Irsko	64	0	1:0[16]
		Semifinále	3. 7.	Argentina	75	0	1:1 (3:4) na pen.[17]
		O 3. místo	7. 7.	Anglie	89	0	2:1[18]

První trenérskou zkušenost měl ve třetiligové Foggie, ve které zůstal půl sezony. Krátce poté působil i v Sambenedettese. Také angažmá v rumunské Argeș Pitești se nevydařil a byl propuštěn po 10 utkání (9 proher). Nejlepšího trenérského úspěchu měl v Gallipoli, se kterým vyhrál v sezoně 2008/09 svou skupinu ve třetí lize a slavil postup do druhé ligy. Následující sezonu vydržel do 30. kola. Krátce byl i ve třetiligové Veroně a v druholigovém Grossetu. Dne 28. červen|28. června byl jmenován trenérem reprezentace Libanonu[19], ale v květnu 2015 byl odvolán. Naposledy byl krátce v třetiligovém Fondi v roce 2017.