Generální vikariát

Generální vikariát je část diecéze, kterou ze specifických důvodů (např. v době války) spravuje jako generální vikář, popř. administrátor jiná osoba než ostatní území dotyčné diecéze. Zpravidla bývá jeden generální vikariát zřízen na území, které sice zůstává formálně součástí diecéze, avšak v důsledku územních změn zde může být faktický vliv místního ordináře jen zanedbatelný, a jeden generální vikariát pro zbývající část diecéze se sídlem v sídle diecéze (spravovaný standardním způsobem tamním generálním vikářem, resp. též místním ordinářem).

Generální vikariát kladský

Kladský generální vikariát pražské arcidiecéze vznikl v roce 1744, kdy bylo Kladsko zabráno Pruskem. Jednalo se o exklávu oddělenou územím královéhradecké diecéze. Jeho existence trvala i poté, co Kladsko připadlo v roce 1945 Polsku, a to až do roku 1972, kdy byl zrušen a jeho území přičleněno k vratislavské arcidiecézi.

Existoval v letech 1770 až 1925 pro rakouskou, později rakousko-uherskou a nakonec československou část Slezska, resp. katovické diecéze. Sídlil nejprve v různých místech podle místa působení konkrétního generálního vikáře (Těšín, Frýdek, Moravec, Fryštát, Bílsko a Strumień), od roku 1872 bylo stálé sídlo generálního vikáře v Těšíně.

Samostatné generální vikariáty byly zřizovány pro území obsazená Německem v roce 1938:

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.