Günter Raphael

Günther Raphael se narodil v Berlíně roku 1903. Byl vnukem skladatele Alberta Beckera.

Premiéru jeho první symfonie v roce 1926 v Lipsku provedl Wilhelm Furtwängler.

V letech 1926 až 1934 Raphael vyučoval v Lipsku, jeho situaci však silně komplikovala nemoc a vzestup fašismu v Německu, neboť byl prohlášen za polovičního Žida. Mezi jeho žáky patřil Kurt Hessenberg.

Za svou nacistickou perzekuci v nemoci mu byla v roce 1948 udělena Cena Franze Liszta.

Mezi jeho skladby patří pět symfonií, koncerty pro housle a varhany, šest smyčcových kvartet, četná sóla a dua pro smyčce a dechové nástroje s klavírem i bez něj, z nichž některé byly nahrány. Raphael také skládal varhanní, klavírní a sborová díla.

Byl autorem úpravy a koncertní verze prakticky neznámého 1. violoncellového koncertu A dur Antonína Dvořáka z roku 1865, když byla v roce 1918 objevena jeho partitura.[1] [2]

Byl také redaktorem klasicistních a barokních partitur pro hudební nakladatelství Breitkopf a Härtel a připravoval například vydání sonát pro flétnu od císaře Fridricha II., děl Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha (některé z nich jsou uchovávány v knihovně Cornellovy univerzity).

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Günter Raphael na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka v angličtině
• Oficiální stránka
• Hessenbergova autobiografie Archivováno 1. 2. 2017 na Wayback Machine

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Günter Raphael na anglické Wikipedii.