Violoncellový koncert A dur (Dvořák)
Svůj první violoncellový koncert A dur, B. 10 Antonín Dvořák napsal v roce 1865. Autor však napsal pouze part violoncella s doprovodem klavíru. Má tři věty a jeho délka je přibližně 55 minut, přičemž vnější věty jsou dlouhé přibližně 25 a 21 minut.
| Violoncellový koncert A dur | |
|---|---|
 Antonín Dvořák v roce 1868 | |
| Napsáno | 1894-1895 |
| Žánr | romantismus / violoncellový koncert |
| Délka | cca. 40 minut |
| Tónina | h moll |
| Skladatel | Antonín Dvořák |
| Další interpreti | Jarmil Burghauser, Günter Raphael |
| Alternativní názvy | Violoncellový koncert č. 1 |
Okolnosti vzniku
Na rozdíl od slavného violoncellového koncertu h moll op. 104 je první Dvořákův koncert A dur je téměř neznámý. Bývá zcela přehlížen, a to natolik, že pozdější dílo se nazývá prostě „Violoncellový koncert“, přičemž č. 2 se uvádí jen zřídka.
Pro tento skromný osud prvního koncertu existují dva důvody: Dvořákův autograf zůstal pouze ve formě klavírní partitury bez orchestrace.
Revize a reedice
Skladatel svůj koncert napsal pro violoncellistu Ludevíta Peera. Znovuobjevil jej až skladatel Günter Raphael desítky let po Dvořákově smrti. Na konci 20. let 20. století Raphael skladbu zásadně upravil a orchestroval, takže byl spíše jeho vlastním než Dvořákovým.[1]
V 70. letech se skladba dočkala druhé edice, od muzikovědce a kurátora Jarmila Burghausera, odborníka na Dvořákovo dílo, když zkrátil obě vnější věty. Společně s violoncellistou Milošem Sádlem připravil promyšlenou edici na dva způsoby: jednu v orchestraci od Burghausera a druhou v podobě klavírní partitury se škrty odpovídajícími nové instrumentované verzi.
Všechny tři verze existují na nahrávce Supraphonu (původní a Burghauserova), stejně jako nahrávka verze Günthera Raphaela natočená Stevenen Isserlisem, vydané na Hyperion Records.
Nahrávky
- CPO
- Ramon Jaffé, violoncello. Státní orchestr Rýnské filharmonie. Burghauserova verze.
- Supraphon
- Jiří Bárta, violoncello. Původní Dvořákova podoba pro violoncello a klavír.
- Miloš Sádlo, violoncello. Orchestrovaná verze od Jarmila Burghausera.
- Koch Classics
- Werner Thomas-Mifune, violoncello. Burghauserova verze.
- Hyperion
- Steven Isserlis, violoncello. Mahlerův komorní orchestr dirigoval Daniel Harding. Raphaelova verze.
V roce 2010 nahrál český violoncellista Tomáš Jamník nové vydání koncertu A dur se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pro Supraphon. Koncert je zde zkrácen na 35 minut, vychází převážně z Burghausera, ale místy po rozsáhlém výzkumu nachází vlastní řešení některých problémů způsobených tím, že existuje pouze klavírní partitura. Po dokončení klavírní partitury se Dvořák nikdy ke svému prvnímu „Koncertu pro violoncello“ s klavírním doprovodem nevrátil.
Reference
- John Clapham, 1979, Dvořák, Norton, writes that Raphael's "edition" is "so unlike Dvořák's original, that it must be regarded as a travesty of Dvořák's intentions."
Externí odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cello Concerto in A major (Dvořák) na anglické Wikipedii.
