Furutaka (1925)

Furutaka (古鷹) byla druhý těžký křižník japonského císařského námořnictva třídy Furutaka. Byla dokončena v březnu 1926 jako první ze dvou jednotek třídy Kako, která byla později přejmenována na třídu Furutaka. V období od dubna 1937 do dubna 1939 byl křižník výrazně přestavěn: dostal novou výzbroj, kotle, systém řízení palby a protitorpédovou obšívku.

Základní údaje
Typ: Těžký křižník
Třída: Furutaka
Číslo trupu: 2[1]
Jméno podle: 古鷹 ~ Hora na Etadžimě
Objednána: v loděnicích Micubiši v Nagasaki[2]
Zahájení stavby: 5. prosince 1922[2]
Spuštěna na vodu: 25. února 1925[2]
Uvedena do služby: 31. března 1926[2]
Osud: 12. října 1942 potopena v bitvě u mysu Esperance
Poloha vraku: [3]
Souřadnice: 9°2′0″ j. š., 159°33′0″ v. d.
Cena: 15 000 000 jenů odhad při zahájení stavby[4]
Takticko-technická data
Výtlak: Projektovaný:
(7100 T standardní)
7500 T normální
8568 t 2/3 při zkouškách

Po rekonstrukci:[p 1]
8561 t lehký
10 507 t 2/3 při zkouškách
11 273 t plný[1]
Délka: 176,784 m mezi svislicemi
185,166 m celkem

Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
181,356 m projektovaná
183,440 m po dokončení
183,46 m po rekonstrukci[p 1][1]
Šířka: Na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku:
15,480 m projektovaná
15,817 m po dokončení

Maximum po dokončení:
16,506 m na střední palubě
15,480 m pod projektovanou vodoryskou

Po rekonstrukci:[p 1]
16,92 m na vodorysce při 2/3 zk. výtlaku
16,93 m maximální[1]
Ponor: Při 2/3 zkouškovém výtlaku:
4,496 m projektováno
5,560 m po dokončení[p 2]
5,61 m po rekonstrukci[p 1][1]
Pohon: Po dokončení:
12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (8 velkých, 2 střední, 2 malé)
4 sestavy parních turbín Micubiši-Parsons
102 000 k na hřídeli (75 020,9 kW[p 3]) projektováno[1]

Po rekonstrukci:[p 1]
10 kotlů Ro-gó Kanpon šiki (všechny velké)
4 sestavy parních turbín Micubiši-Parsons
110 000 k na hřídeli (80 904,9 kW[p 3]) projektováno
103 340 k na hřídeli (76 006,4 kW[p 3]) při zkouškách[1]
Palivo: Projektováno:
1400 t topného oleje
400 t uhlí

Po dokončení:
1010 t topného oleje
570 t uhlí

Po rekonstrukci:[p 1]
1858 t topného oleje[1]
Rychlost: 34,5 uzlů (63,89 km/h) projektovaná
33,3 uzlů (61,67 km/h) projektovaná po rekonstrukci[p 1]
32,95 uzlů (61,023 km/h) dosažená po rekonstrukci[p 1][1]
Dosah: Po dokončení:
7000 námořních mil (12 964 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) projektováno
6000 námořních mil (11 112 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně

Po rekonstrukci:[p 1]
7900 námořních mil (14 630,8 km) při 14 uzlech (25,9 km/h) reálně[1]
Posádka: Projektováno:
604 po dokončení (45 důstojníků + 559 mužstvo)
639 po rekonstrukci[p 1] (50 důstojníků + 589 mužstvo)[1]
Pancíř: Po dokončení:
76 mm boční pás
35 až 51 mm muniční sklady
32 až 35 mm střední paluba nad kotelnami a strojovnami
48 mm horní paluba nad kotelnami a strojovnami[1]
12,7 až 25 mm kormidelna (stěny a strop)[5]
celkem necelých 1200 t pancíře[1]

Po rekonstrukci navíc:[p 1]
36 mm kormidelna
10 mm navigační můstek
57 mm barbety nad skladovací palubou[6]
Výzbroj: Po dokončení:
6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I)
4× 76,2 mm/40 typu 3. roku (4×I)
2× 7,7 mm/87 kulomet typu RU (2×I)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[1]

Od 1933:
6× 200 mm/50 typu 3. roku (6×I)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
12× 610mm torpédometů typu 12 (6xII pevné)
až 24 torpéd typu 8. roku č. 2[7]

Po rekonstrukci:[p 1]
6× 203,2 mm/50 typu 3. roku (3×II)
4× 120 mm/45 typu 10. roku (4×I)
8× 25 mm/60 typu 96 (4xII)
4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×II)
8× 610mm torpédometů typu 92 model 1 (2xIV)
16 torpéd typu 90 (od roku 1940 pak torpéda typu 93)[1]
Letadla: 1926 až 1929/30:
1× Heinkel HD 25 nebo HD 26
1 vzletová plošina[1]

Od 1933:
1× Nakadžima E4N2
1 katapult Kure šiki 2-gó 1-gata[7]

Po rekonstrukci:[p 1]
2× Kawaniši E7K2
1 katapult Kure šiki 2-gó 3-gata kai-1[8]

Od června 1939 do listopadu 1940:
1× Nakadžima E8N1
1× Kawaniši E7K2[8]

Od léta či podzimu 1942:
1× Aiči E13A1
1× Kawaniši E7K2[9]
Ostatní: Po dokončení:
3× 90cm světlomet typu SU
2× 40cm navigační světlomet
2× dělostřelecký zaměřovač typu 14
2× torpédový zaměřovač typu 14
2× sokutekiban typu 13
2× henkjo ricuban typu 11[p 4]
4× 3,5m dálkoměr typu 14
1× směrový radiozaměřovač

Od 1933 navíc:
2× 2m dálkoměr typu Barr & Stroud
2× systém řízení protiletadlové palby typu 91

Po rekonstrukci:[p 1]
3× 110cm světlomet typu 92
2× zaměřovač světlometů typu 94
2× navigační světlomet
2× 1,5m navigační dálkoměr typu 14
2× dělostřelecký zaměřovač typu 94
3× 6m dálkoměr typu 14
1× sokutekiban typu 92
1× balistický počítač typu 92
2× systém řízení pl. palby typu 91
2× 4,5m pl. dálkoměr typu 94
2× protiletadlový zaměřovač typu 95
2× torpédový sokutekiban typu 93
2× torp. zaměřovač typu 91 model 3
2× panel řízení palby typu 92
1× torpédový počítač typu 93
1× směrový radiozaměřovač

Od září 1941 navíc:
Demagnetizační cívky[10]

Furutaka sloužila spolu se svojí sesterskou lodí Kako a obě jednotky se společně (až do potopení Kako) zúčastnily první fáze druhé světové války v Tichomoří. Na začátku druhé světové války podporovala Furutaka obsazení Guamu, druhý pokus o vylodění na atolu Wake, vylodění v Rabaulu a v Lae a Salamaua. Počátkem května 1942 podporovala vylodění na Tulagi a po bitvě v Korálovém moři doprovázela poškozenou Šókaku na Truk. V srpnu 1942 se Furutaka zúčastnila bitvy u ostrova Savo, ve které se Japoncům podařilo potopit čtyři spojenecké těžké křižníky. Během bitvy u východních Šalomounů poskytovala Furutaka vzdálené krytí konvoji s posilami pro Guadalcanal. V noci z 11. na 12. října 1942 se zúčastnila bitvy u mysu Esperance, během které byla potopena americkými křižníky a torpédoborci.[3]

Popis
Související informace naleznete také v článku Třída Furutaka.

Po dokončení nesla Furutaka šest 200mm kanónů typu 3. roku v jednohlavňových nepravých dělových věžích v ose plavidla: po třech na přídi a zádi lodě, přičemž prostřední věž v každé trojici byla vyvýšená.

V období od dubna 1937 až do dubna 1939 byla Furutaka rekonstruována. Původní 200mm kanóny byly nahrazeny za 203,2mm kanóny typu 3. roku ve třech dvouhlavňových dělových věžích.

Služba

Dne 10. listopadu 1942 byla Furutaka vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Vrak

25. února 2019 byl vrak Furutaky objeven výzkumnou lodí R/V Petrel v hloubce 1400 metrů. Vrak je rozlomen na dvě části – příď je utržená a nakloněná na levobok leží u zbytku vraku, který je zpříma. Můstek leží asi 600 m od hlavního vraku.[11][3]

Odkazy

Poznámky
  1. Míněna velká rekonstrukce dokončená 30. dubna 1939
  2. Jedná se o ponor střední části trupu. Na přídi byl ponor dokonce 5,760 m
  3. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  4. Ačkoliv to Lacroix & Wells u popisu 7500T křižníků nezmiňují, pravděpodobně byly na sokuteki šo i dvoje kjori tokei (距離時計 ~ vzdálenostní hodiny), které zpravidla doplňovaly sokutekiban typu 13 a henkjo ricuban typu 11 – viz Lacroix & Wells, str. 770

Reference
  1. LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 800 až 804. (anglicky)
  2. NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers [online]. 2002 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  3. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS FURUTAKA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Lacroix & Wells, str. 53
  5. Lacroix & Wells, str. 59
  6. Lacroix & Wells, str. 252, 254 a 256
  7. Lacroix & Wells, str. 75
  8. Lacroix & Wells, str. 255
  9. Lacroix & Wells, str. 315
  10. Lacroix & Wells, str. 261
  11. RV Petrel. IJN Furutaka [online]. facebook.com, 2019-05-05 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. [s.l.]: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3.
  • PATTON, Wayne. Japanese Heavy Cruisers of World War II. Carrollton, Texas: Squadron Signal, 2006. (Warships in Action; sv. 26). ISBN 0-89747-498-8. (anglicky)
  • SZEWCZYK, Andrzej; TROJCA, Waldemar. Japońskie krążowniki ciężkie. Warszawa: Militaria, 1994. ISBN 83-86209-03-8. (polsky) – převážně technický popis
  • WIŚNIEWSKI, Piotr; BRZEZIŃSKI, Sławomir. Japoński ciężki krążownik Furutaka. Wyszków: BS, 2002. (Profile Morskie; sv. 46). ISBN 83-87918-81-4. (polsky) – plány zachycující stav z roku 1942

Externí odkazy
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Furutaka na Wikimedia Commons
  • HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS FURUTAKA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-03 [cit. 2011-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
  • BÉZA, Michal. Furutaka [online]. military.cz [cit. 2010-09-15]. Dostupné online.
  • Furutaka (Cruiser, 1926-1942) [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2001-10-26 [cit. 2011-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-13. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.