Fulvio Collovati

Již od 7 let se stal hráčem Milána. Za dospělé odehrál první utkání v roce 1976. Za trenéra Liedholma hrával častěji. Byl základním pilířem obrany při vítězství v lize v sezoně 1978/79. Poté ale po korupčním skandálu klub sestoupit do druhé ligy, kterou poté vyhrál. V roce 1981 byl jmenován po odchodu Maldera kapitánem Rossoneri. Jenže neúspěšná sezona 1981/82, která byla završena sestupem, byla pro Fulvia poslední u Rossoneri. Celkem za ně odehrál 190 utkání a vstřelil 7 branek.

Po úspěšném MS 1982 se stal velmi žádaným hráčem. Stal se tak hráčem pro přestup. Milán se rozhodl jej vyměnit do konkurenčního Interu za jiné hráče (Pasinato, Canuti a Serena), nejprve na hostování a[2] později na přestup.[3] Za Nerazzurri odehrál čtyři sezony. Největším úspěchem bylo semifinále v poháru UEFA 1984/85 a UEFA 1985/86.

V roce 1986 byl již pro Inter nepotřebným.[4] Místo vysedávání na lavičce náhradníků se rozhodl přestoupit do Udinese, kde hrál jednu sezonu. V roce 1987 jej do Říma přivedl trenér Liedholm. Tady odehrál solidní dvě sezony a v roce 1989 odešel dohrát kariéru do Janova se kterou došel do semifinále poháru UEFA 1991/92. Po čtyřech sezonách se v roce 1993 rozhodl ukončit kariéru. V nejvyšší lize odehrál 369 utkání a vstřelil 8 branek.

• 1× vítěz 1. italské ligy (1979/80)
• 1× vítěz 2. italské ligy (1980/81)
• 1× vítěz italského poháru (1976/77)
• 1× vítěz středoevropského poháru (1981/82)

• 2× na MS (1982 - zlato, 1986)
• 1× na ME (1980)
• 1× na ME 21 (1978)

• All Stars team na MS 1982

Zlatý límec za sportovní zásluhy (2017)[19]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fulvio Collovati na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fulvio Collovati na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)

• Seznam italských fotbalových reprezentantů