Frigyes Szapáry

Pocházel z uherské šlechtické rodiny Szapáryů, které od roku 1722 náležel hraběci titul.

Narodil se jako třetí ze čtyř dětí (všichni sourozenci zemřeli v dětství nebo raném mládí), jeho otcem byl c.k. polní podmaršál hrabě László Szapáry (1831–1883), matka Marianne (1835–1906) byla dcerou generála a císařského generálního pobočníka hraběte Karla Ludwiga Grünna.

Frigyes vstoupil v roce 1895 do služeb ministerstva zahraničí, o rok později složil diplomatické zkoušky, ale aktivním diplomatem se stal až o pět let později. V letech 1900–1907 zastával nižší posty v Římě, Berlíně a Mnichově, od roku 1907 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí, kde byl od roku 1912 II. sekčním šéfem. Mezitím byl jmenován c.k. komorníkem a v roce 1913 tajným radou, za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána. Spolu s Hoyosem a Forgáchem patřil k vlivným strůjcům politiky ministra zahraničí Aehrenthala. Po nástupu nového ministra zahraničí Leopolda Berchtolda byl v letech 1913–1914 rakousko-uherským velvyslancem v Petrohradě, kde jeho diplomatická mise skončila po vypuknutí první světové války. Vrátil se na ministerstvo zahraničí, ale od roku 1915 žil již v soukromí. V roce 1915 byl jmenován členem uherské Sněmovny magnátů, aktivně politicky ale nevystupoval.

V roce 1908 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Hedvikou Windischgrätzovou (1878–1918), dcerou předlitavského ministerského předsedy a dlouholetého předsedy Panské sněmovny knížete Alfreda III. Augusta z Windischgrätze. Maneželé měli čtyři děti, z toho dva syny. Mladší syn Vincenc Alfred (1914) zemřel krátce po narození, starší syn László (1910–1998) byl sportovním střelcem a reprezentantem Rakouska na trojích olympijských hrách.