Fridolín Macháček
Fridolín Macháček (20. března 1884, Praha – 29. března 1954, Plzeň) byl plzeňský muzeolog, archivář a historik.
| PhDr. Fridolín Macháček | |
|---|---|
| Narození | 20. března 1884 Praha, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. března 1954 (ve věku 70 let) Plzeň, Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Znám jako | muzeolog, archivář a historik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Rodina a vzdělání
Fridolín Macháček se narodil v Praze 20. března 1884. Otec František pocházel z Chrasti na Chrudimsku. Matka Vilemína, rozená Mathesiusová, pocházela z Prahy. Macháček měl ještě dvě starší sestry. Jeho otec brzy zemřel a živitelkou rodiny se stala Macháčkova matka, která věnovala velkou pozornost synovu vzdělání.
Macháček navštěvoval školu sv. Havla, v letech 1894–1902 pokračoval na reálném gymnasiu. Na vysoké škole se chtěl věnovat moderní filologii, nakonec se ale zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity (obor dějepis-zeměpis). Zde se setkal s množstvím pro budoucnost významných osobností - Václavem Vojtíškem, Karlem Guthem, Karlem Stloukalem a dalšími. Mimo jiné navštěvoval i přednášky z filozofie, archeologie či pomocných věd historických.
V roce 1904 se v Městském historickém muzeu v Plzni uvolnilo místo sekretáře a Fridolín Macháček byl svým profesorem Václavem Novotným na tento post doporučen. Macháček zde nastoupil roku 1907, ještě před ukončením studia. To dokončil o několik měsíců později, roku 1908 získal titul doktora filozofie.
Působení v Plzni
Fridolín Macháček neměl v plzeňském muzeu na starost jen muzejní sbírky, ale i archivní a knihovnické, protože tyto tři instituce zde byly spojeny v jednu. Inventáře sbírek byly ovšem neúplné a neodborně zpracované. Macháček si uvědomoval, že funkce i způsob práce těchto pracovišť jsou odlišné a usiloval o to, aby v budoucnu bylo možné jejich rozdělení. Také chápal, že pro udržení a další rozvoj muzea je velmi důležitá výchovně-vzdělávací činnost. Proto začal od roku 1908 pořádat tematické výstavy, které byly doprovázeny přednáškami.
Spolu s C. Purkyně a J. Strnadem založil v roce 1909 Sborník městského historického muzea v Plzni. Vycházel až do roku 1926, s přerušením v letech 1914–1918.
První světová válka a poválečná léta
Během první světové války podlehla Macháčkova žena nevyléčitelná duševní chorobě a Macháček zůstal sám na výchovu svých tří dcer. Tíživá finanční situace přinutila Macháčka k ještě usilovnější práci.
S dalšími plzeňskými intelektuály vydával silně protirakouský časopis Přerod. Macháčkovou zásluhou vzniklo v plzeňském muzeu oddělení věnované zvonařské práci (fotografie, popisy, odlitky).
V roce 1921 se podruhé oženil a přijal místo okresního konzervátora. Roku 1919 byl na vlastní žádost jmenován městským archivářem. Jeho úsilí o rozdělení archivu, knihovny a muzea bylo ovšem naplněno až roku 1948.
Svaz československých muzeí
Po vzniku Československé republiky se dostala do popředí otázka vývoje muzejnictví. 27. září 1919 byl ministerstvem školství a národní osvěty svolán sjezd zástupců pražských a venkovských muzeí. Byl ustanoven poradní sbor pro muzejnictví, jehož členem se stal i Macháček. Po založení Svazu československých muzeí byl zvolen i do muzejní rady. V letech 1939–1952 stál v čele Svazu jako jeho předseda.
Publikačně se zaměřil hlavně na čtyři témata - revize muzeí, síť muzeí, pojetí muzeí a instalace sbírek.
Okupace a druhá světová válka
V letech okupace byl na Svaz a muzea vyvíjen tlak okupačními úřady, aby sloužily ideologické propagandě. V prvních letech války pokračovalo plzeňské muzeum ve své činnosti, postupně ji ale bylo nuceno omezovat. 1. července 1941 byl Fridolín Macháček penzionován, i tak ale dál pracoval v muzeu a v archivu.
Fridolín Macháček se zapojil do plzeňského odboje. Jádrem jeho odbojové činnosti byla jeho činnost veřejná - články a přednášky, které měly podporovat národní hrdost. 17. ledna 1944 byl Macháček zatčen. Na plzeňském gestapu nastal kolotoč výslechů a mučení. Opustil ho 20. května, byl převezen do Terezína. Zde pracoval v bramborárně, kde se připravovaly brambory pro kuchyni.
14. března byl opět převezen, tentokrát do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Ani v otřesných podmínkách tábora v sobě Macháček nepopřel historika. V knize Plzeň, Terezín, Flossenbürg se nevěnoval jen popisu tábora samotného, ale i historii kraje.
19. dubna 1945 odcházely z tábora transporty vězňů, aby podstoupily tzv. pochod smrti. Fridolín Macháček ho přežil a 8. května 1945 se dostal zpět do Plzně.
Činnost po druhé světové válce
Po svém návratu do Plzně se Macháček do muzea už nevrátil. Pracoval v archivu, pokračoval v publikační a přednáškové činnosti. Jako předseda muzejního svazu se podílel na tvorbě nového muzejního zákona. Byl ovšem proti přílišnému zpolitizování muzeí a jejich využití k propagandě.
V červenci 1952 se vzdal funkce předsedy svazu. Na následné valné hromadě byl zvolen čestným předsedou.
Fridolín Macháček zemřel 29. března 1954, několik dní po operaci.
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Fridolín Macháček
- ZÍVALOVÁ, Kristýna. Historikem ve dvacátém století IV. : Fridolín Macháček - historik, archivář, muzeolog. Plzeň : viaCentrum s.r.o., 2010. 91 s. ISBN 978-80-904384-5-3
- ŠPÉT, Jiří. Fridolín Macháček jako muzeolog a organizátor českého muzejnictví. Plzeň : Západočeské muzeum, 1996. 28 s. ISBN 80-85125-83-8
