Franz Xaver Haimerl

Pocházel z rolnické rodiny, jeho rodiče vlastnili malé zemědělské hospodářství. Franz vychodil obecnou školu v Ottenreuthu (dnes Otín). Zde podchytil místní farář jeho nadání a docílil toho, že nastoupil na gymnázium do Chebu. Od ročníku 1824–1825 studoval filozofii a práva na Vídeňské univerzitě. V roce 1833 získal titul doktora práv. Patřil mezi žáky Wagnera, po jehož smrti nastoupil roku 1835 jako suplent na výuku zápůjčního, obchodního a směnečného práva a podílel se na odborných konzultacích s dolnorakouským guberniem. V roce 1836 se stal řádným profesorem zápůjčního, obchodního a směnečného na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1846 zasedal na pražském obchodním soudu a podílel se na jeho reformě.[2][3]

V roce 1848 byl zakladatelem a prvním prezidentem pražského právnického čtenářského spolku. Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Patřil mezi důvěrníky hraběte Rudolfa Stadiona. Stal se členem Národního výboru, který v počáteční fázi revoluce sdružoval reformně orientované osobnosti bez rozdílu národnosti.[2] Odmítl nabídku kandidovat do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu.[3] Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Loket. Profesně se uvádí jako doktor, profesor.[4] Na sněmu se řadil k levici.[5] V parlamentu se zaměřoval na otázky rozvoje školství.[2] Byl předsedou sněmovního školského výboru.[3]

Po porážce se revoluce se vrátil na svou katedru do Prahy a byl členem německých společenských spolků.[3] V roce 1852 se stal řádným profesorem zápůjčního práva na Vídeňské univerzitě. V roce 1856 byl členem státní zkušební komise pro právní dějiny, přičemž v roce 1855 a 1861 byl děkanem fakulty a roku 1863/1864 i rektorem Vídeňské univerzity. Od roku 1860 působil ve výboru pro zavedení nového civilního soudního řádu.[2]

• Encyklopedické heslo Haimerl v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích