Franz Reinisch

Reinisch se narodil ve Feldkirchu, ale během jeho dětství se rodina přestěhovala do Bolzana, Brunecku a nakonec do Innsbrucku. Studoval františkánské gymnázium v Hall in Tirol, kde odmaturoval v létě 1922. Poté začal studovat práva, ale po dvou semestrech se rozhodl stát se knězem, studoval na univerzitě v Innsbrucku a v semináři v Brixenu. Vysvěcen byl 29. června 1928 v Innsbrucku,[1] poté vstoupil do řeholní společnosti pallotinů. Teologické studium ukončil roku 1932, stal se docentem.

Od roku 1933 působil v bavorském Friedbergu, kde pracoval s mládeží a uplatňoval svůj řečnický talent. V roce 1938 se přes několik dalších míst dostal do Schönstattu. Protože kázal o neslučitelnosti křesťanství a nacismu, byl dne 2. září 1940 předvolán na gestapo,[1] kde mu byly zakázány veřejné projevy na celém území Třetí říše.[1]

V březnu 1941 dostal rozkaz k vojenské pohotovosti, aby se vrátil zpět do civilu, přijal na půl roku zastupování duchovního správce v šumavské Kvildě. [p 1]

V březnu 1942 obdržel povolávací rozkaz do wehrmachtu. Dne 14. dubna 1942 se měl hlásit v kasárnách Bad Kissingen.[1] Reinisch protestoval tím, že nastoupil do kasáren o den později (tj. 15. dubna 1942),[1] než bylo v rozkazu uvedeno, a uvedl, že odmítá přísahat poslušnost Adolfu Hitlerovi.[1]

V reakci na to byl dne 16. dubna 1942 zatčen[1] a posléze 7. července 1942 odsouzen vojenským soudem v Berlíně k trestu smrti.[1] Popraven byl 21. srpna 1942 stětím hlavy ve věznici Görden v Brandenburgu.[1] Po válce byl jeho popel pohřben na poutním místě v Schönstattu.

Řeholníci z bavorského Friedbergu a Augsburgu usilují o Reinischovo blahořečení.