František de Paula z Colloreda-Waldsee

František de Paula z Colloredo-Waldsee (německy Franz de Paula von Colloredo-Waldsee, též -Wallsee, 29. října 1799 Vídeň26. října 1859 Curych) byl rakouský diplomat ze šlechtického rodu Colloredo-Waldsee.

František de Paula z Colloreda-Waldsee
František de Paula z Colloreda-Waldsee v roce 1841
Rakouský velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci:
1856  1859
PředchůdceMořic Esterházy
NástupceAlexander Bach
Rakouský vyslanec ve Velké Británii
Ve funkci:
1852  1856
PředchůdceKarl Ferdinand Buol-Schauenstein
NástupceRudolf Apponyi
Ve funkci:
1849  1849
PředchůdceMořic Jan II. z Ditrichštejna
NástupceKarl Ferdinand Buol-Schauenstein
Rakouský velvyslanec v Rusku
Ve funkci:
1843  1848
PředchůdceKarl Ludwig Ficquelmont
NástupceKarl Ferdinand Buol-Schauenstein

Narození29. října 1799
Vídeň
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí26. října 1859 (ve věku 59 let)
Curych
Švýcarsko Švýcarsko
RodičeFrantišek de Paula Karel z Colloreda a Marie Victoire Folliott de Crenneville
Profesediplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a činnost

František de Paula byl synem rakouského ministra zahraničí a císařské rady, Františka de Paula Karla z Colloreda (1736–1806). O malého Františka se po smrti otce staral sám císař František I.

František z Colloredo-Wallsee v raném věku vstoupil do armády a již v roce 1820 zahájil svou diplomatickou kariéru. V roce 1830 již sloužil jako vyslanec u dvora v Drážďanech a v roce 1837 v Mnichově. V letech 1843–1847 byl vyslancem v ruském Petrohradu.

Od 12. března do 14. května 1848 byl zástupcem rakouské vlády na frankfurtském říšském sněmu. Od 19. ledna 1849 do 5. listopadu 1849 byl velvyslancem v Londýně, kde pak působil znovu v letech 1852–1856. Nakonec byl rakouským velvyslancem u Svatého stolce (1856–1859) v Římě. Rakouské velvyslanectví u Svatého stolce sídlilo v Palazzo Venezia.[1]

Hrobka v Inzersdorfu an der Traisen

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz de Paula von Colloredo-Waldsee na německé Wikipedii.

  1. Ernst Rudolf Huber, Deutsche Verfassungsgeschichte seit 1789: Der Kampf um Einheit und Freiheit, 1830-1850, Kohlhammer, 1988 - 935 S., S. 597; Rudolf Agstner, VON CHANDOS HOUSE ZUM BELGRAVE SQUARE in Mitteilungen des österreichischen Staatsarchivs: Volume 45, Österreichisches Staatsarchiv - 1997, S. 42

Literatura

  • Franz Philipp von Sommaruga: Colloredo-Waldsee, Franz. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 4, Duncker & Humblot, Leipzig 1876, S. 415 f.
  • Johann Christoph Allmayer-Beck: Colloredo-Waldsee, Franz de Paula Graf von. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 3, Duncker & Humblot, Berlin 1957, ISBN 3-428-00184-2, S. 327 (Digitalisat).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.