František Václav Pštross

Byl synem koželuha a známého pražského komunálního politika Františka Pštrosse.[3] Vystudoval piaristické gymnázium a od roku 1842 se zapojil do rodinného podniku. 30. srpna 1845 se oženil s Karolínou Feiglovou, dcerou truhláře, a měl s ní šest dětí; jeho manželka ale roku 1854 zemřela.[3]

Roku 1848 byl zvolen do pražského zastupitelstva, brzy ale musel z funkce odstoupit kvůli nízkému věku (nebylo mu ještě 30 let).[3]

V roce 1852 absolvoval studijní cestu po západní Evropě a po návratu založil na Novém Městě továrnu na zpracování kůží.[4] Roku 1850 se stal členem obchodní a průmyslové komory v Praze, roku 1856 místopředsedou a nakonec 1858 předsedou.[5] Tuto funkci zastával jen asi rok, ale i poté zůstal aktivním členem vedení komory. Získal si velký respekt zejména u řemeslníků, jejichž zájmy prosazoval.[3]

V městských volbách roku 1861 zvítězili čeští liberálové, čímž skončilo období německé nadvlády nad Prahou, a Pštross byl zvolen purkmistrem. Za jeho působení byla čeština uzákoněna jako jednací řeč radnice, hlavní vyučovací jazyk pražských škol a dobrá znalost češtiny se stala podmínkou pro přijetí zaměstnanců radnice. Pražská radnice se tak stala hlavním neoficiálním reprezentantem českých národních snah.[4] S jeho přičiněním byla roku 1863 založena Vyšší dívčí škola a do městských škol se zavedla čeština.[5] Roku 1862 zahájilo činnost Prozatímní divadlo[4] Modernizačním snahám ale padla za oběť historická Krocínova kašna na Staroměstském náměstí.[4]

František Václav Pštross zemřel v úřadě na zánět mozkových blan ve věku 40 let. Je po něm pojmenována Pštrossova ulice v Praze, v níž se narodil.[4]

Pštrossova hrobka na Olšanském hřbitově

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Václav Pštross na Wikimedia Commons
• František Václav Pštross na portálu hl. m. Prahy – neplatný odkaz !