František Tesař (mozaikář)

Mozaikářská dílna (jediná dílna toho druhu v republice[2]) se specializovala na klasickou skleněnou mozaiku a svoje výtvory prezentovala i na světových výstavách (Moskva, Osaca 1970, Montreal 1974, Toronto)[2]. Její zánik souvisel s nepovedenou privatizací (řízenou Ministerstvem kultury ČR[2]) v roce 1993. Zánik dílny znamenal i destrukci veškerého jejího vybavení včetně speciální laboratoře na výrobu tzv. mozaikového skla.[2] Toto sklo již dnes (2016) není žádná sklárna schopna vyrobit.[1]

František Tesař duchapřítomně odkoupil od nových nabyvatelů torza mozaikářské dílny veškeré zásoby historického skleněného materiálu.[4] Do této akce vložil 300 tisíc korun, pronajal si stodolu a starou hospodu[4] a do těchto skladových prostor navozil několik tisíc bedniček materiálu.[1] V roce 1994 si v Čáslavi založil vlastní mozaikářský ateliér.[2]

Ve volné tvorbě se František Tesař soustřeďuje na figurální malbu a kresbu různými technikami (uhel, křída, pastel, Olejomalba).[2] Také patří ke spoluzakladatelům výtvarného sdružení "R club"[5] - skupině výtvarníků, kteří se (od roku 1959) zabývají studiem figurální pohybové kresby (převážně aktu).[2] František Tesař se v Praze - Nuslích ve svém ateliéru věnuje zejména tvorbě ženských aktů.[1]

V oblasti mozaikové tvorby hledá František Tesař její současné uplatnění. Usiluje o to, aby se mozaika stala "klasickou" malířskou techniku, tedy i jako galerijní závěsné obrazy v různém pojetí a v různých instalacích (adjustacích) těchto vystavovaných děl (např. do rámů, na sokly apod.).[2] František Tesař má v Čáslavi vlastní ateliér, kde se věnuje tvorbě a restaurování skleněných a kamenných mozaiek.[6] Součástí jeho zdejšího ateliéru je i soukromá "galerie české mozaiky" (není běžně přístupná veřejnosti).[6] Zde ukazuje historii mozaiky na území Československé a České republiky.[2][2]

František Tesař v rámci svého působení v Ústředí uměleckých řemesel v Praze spolupracoval na mnohých dílech s předními českými výtvarníky:

• Martinem Sladkým,
• Vladimírem Kopeckým (mozaika v hale nádraží v Havířově[7]),
• Miroslavem Hourou (např. největší skleněná mozaika v Čechách Pocta dělnosti severních Čech v Ústí nad Labem)[8][9],
• Radkem Kolářem,
• Josefem Kaplickým,
• Jaroslavem Moravcem,
• Jiřinou Adamcovou,
• Janem Grimem,
• Jaroslavem Bejčkem,
• Josefem Lieslerem,
• Mikulášem Medkem,
• Jaroslavem Rónou,
• Bohdanem Kopeckým,
• Jaroslavem Šerých (např. mozaikový obraz Rodina svaté Zdislavy o velikosti 16,5 m², který je centrální výzdobou kaple Svaté Zdislavy v kostele Svatého Jiljí v Praze)

a taktéž s předními slovenskými výtvarníky:

• Ľudovitem Fullou,
• Ladislavem Gandlem,
• Ladislavem Gudernou,
• Stanem Filkou,
• Milanem Laluhou

a řadou dalších umělců.

Samostatně pak František Tesař spolupracoval s

• Jaroslavem Šerých (pět obrazů věnovaných památce svaté Zdislavy a luneta Smíření na stěně malé kaple v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Žďáru nad Sázavou),
• Karlem Benedíkem (Madona na portálu kostela ve Strážnici),
• Václavem Sokolem (broušená kamenná mozaiková podlaha pro Královskou mincovnu ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře),
• Františkem Bělohlávkem (elektrárna Dlouhé stráně – Ekologická příroda),
• Jaroslavem Hanzelkou (čtyři andělé na portálu kostela v areálu psychiatrické léčebny v Kroměříži),
• Miroslavem Hourou (dva závěsné mozaikové obrazy Ikar pro rekreační střediska a prefabrikovaná mozaika Rodina - Vesmír na ZŠ v ulici Mírová v Ústí nad Labem),
• Pavlem Kotasem (interiérová mozaika nad bazénem Plaveckého areálu v Přerově a exteriérová průmyslová mozaika na sportovní hale TJ Spartak v Přerově),
• Stanem Filkou (exteriérová velkoplošná průmyslová mozaika pro elektrárnu Ružín, Slovensko),
• Eduardem Halberštátem (mozaika pro základní školu v Ostravě),
• Vlastislavem Lachoutem (dvě stěny sauny soukromé rezidence v Rakousku),
• Josefem Němcem (obraz Antická doba umístěný nad bazénem soukromé rezidence ve Švýcarsku),
• Daliborem Říhánkem (mozaika Zahrada pro soukromý dům v Praze)

a dalšími umělci.

Řadu mozaikových děl také František Tesař provedl podle vlastních výtvarných návrhů: Za mnohé dlužno jmenovat kupříkladu:

• městský [p 1] a státní znak na fasádě nové radnice v Čáslavi,
• výzdoba fasády (znaky organizací) na Domě pečovatelské služby (Život) a městských lázních v Čáslavi (Čistota města),
• mozaika na kolumbáriu v Čáslavi (Alfa a omega)[10],
• ve vstupní hale školícího střediska Silnice Čáslav (Silnice),
• výzdoba čelní stěny vstupní haly Základní školy J. V. Sticha-Punta Žehušice (portrét J. V. Stich-Punto),
• dvě mozaiky na fasádě kostela v Šumicích u Uherského Brodu (Sv. Anežka a Sv. František),
• mozaika Panny Marie pro kapli Panny Marie v Borovanech,
• domovní znamení na fasádě soukromého domu v Čáslavi (Bludiště života),
• domovní znamení Slunce, voda, vzduch, které je umístěno na čelní fasádě rodinného domu v Praze 9 v ulici nad Krocínkou,
• dekorativní výzdoba stěny (kombinace říčních oblázků a štípané břidlice) u soukromého rodinného domku v Čáslavi v Lískové ulici aj.

Výjimečné práce realizoval František Tesař rovněž v oblasti restaurování skleněných a kamenných mozaik. Restauroval mozaiky:

• Viktora Foerstera[11] na průčelí kostela Panny Marie Sněžné v Praze,
• výzdobu průčelí kláštera Emauzy v Praze (svatý Josef),
• Svatohostýnskou Madonu na Hostýně,
• hlavu Krista na stéle Františka Bílka v Pelhřimově.
• Provedl obnovu Foersterovy mozaiky Modrý Merkur na fasádě obchodní školy v Českých Budějovicích.

Dále restauroval mozaiky na průčelí kostela Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích,

• mozaikovou výzdobu na fasádě budovy České pojišťovny v Praze ve Spálené ulici a
• fontánu ve vstupní hale tohoto objektu,
• mozaiku Karla Špillara na Obecním domě v Praze,
• mozaikové lunety Mikoláše Alše na fasádě Zemské Banky v Praze Na Příkopě,
• mozaiky pro Napoleonův památník ve Slavkově,
• mozaikovou výzdobu fasády domu Viola v Praze,
• mozaikovou lunetu pro portál kostela kláštera v Teplé,
• mozaiku na fasádě hotelu Praha v Praze na Václavském náměstí,
• obraz od Antonína Procházky v soukromé vile v Brně.
• Restauroval a nově instaloval v Severočeském muzeu v Liberci mozaiku od Josefa Kaplického Hold sklu, která byla zhotovena pro Československou expozici skla na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.[12]
• Restauroval mozaikovou výzdobu podle návrhu Jiřího Škopka – znaky měst u pramene Labe a doplnil další čtyři znaky.
• Obnovil také mozaikové panely pro pergolu od architekta Zdeňka Rosmana v archeologickém areálu Libice nad Cidlinou.

V rámci rekonstrukce Národního památníku v Praze na Vítkově restauroval celou výzdobu v objektu, tj.

• skleněnou mozaiku Píseň míru Jakuba Obrovského nad vstupem do hlavního sálu,
• mozaikovou výzdobu Síně padlých legionářů od Maxe Švabinského,
• mozaiky v Síni Rudé armády od Vladimíra Sychry,
• a výzdobu Síně tradic (kamenná mozaika Radka Koláře Husitství, Selská Bouře Anny Podzemné, Revoluční rok 1848 Josefa Mertlíka, Dělnické hnutí 1938 a 1. světová válka Vladimíra Stříbrného, Osvobození 1945 Martina Sladkého, Odboj 2. světové války a Únor Oldřicha Oplta).

Za specifický restaurátorský zásah lze považovat úpravu mozaiky Miroslava Houry Pocta dělnosti severních Čech v Ústí nad Labem.[8] Autor mozaiky byl v 80. letech dvacátého století nucen svoji koncepci doplnit o politický nápis. V roce 1997 Okresní úřad v Ústí nad Labem požádal Miroslava Houru, aby tuto část kompozice nahradil jiným prvkem. Plochu o velikosti 4 m² nakonec vyplnil motiv domku, který realizoval tvůrce původní mozaiky František Tesař.[8]

• V roce 2006 představil veřejnosti výběr ze své figurální tvorby na výstavě "Žena věčná inspirace".
• V roce 2011 představil výběr ze své tvorby pod názvem "Z mého depozitáře, aneb ohlédnutí v čase".
• U příležitosti svých 80. narozenin v březnu 2016 uspořádal v Čáslavi jubilejní výstavu "Portréty - objekty".[1]

„Já jsem většinu života pracoval mimo Čáslav. Ale do svého rodného města jsem se vrátil a rozhodl jsem se, že ho spolu s dalšími spolupracovníky budu takříkajíc zkrášlovat. Zkrátka bych chtěl, aby tady po mě něco zbylo, abych zanechal něco jako čáslavskou stopu.“[6]

—František Tesař na vernisáži k 80. výročí narození v Čáslavi[6]

Pro své rodné město Čáslav se František Tesař účastní i dalších výtvarných aktivit:

• Výtvarný návrh artefaktů[6] - takzvaných příjezdových "vítacích objektů"[6][13] ve formě umělecky ztvárněných siluet čáslavských věží (2014), které se nachází při vjezdu do Čáslavi.[6][13]
• Vytvořil Památník obětem válek a totalit[6] (pomník věnovaný letům 1914-1918, 1939-1945, 1948-1989), [p 2] který je instalován v Mahenově ulici[6] v centru města Čáslavi (parčík u gymnázia).
• K 750. výročí založení města zhotovil obelisk, který je umístěn před čáslavskou radnicí.[14]
• S místním rodákem architektem Zdeňkem Jiroutem navrhl doplnění Památníku 21. pěšího pluku maršála Foche – památníku válečných veteránů - u bývalých kasáren v Čáslavi (2008).[15][16]
• Ve spolupráci se Zdeňkem Jiroutem vytvořil novou meteorologickou stanici.[17] Ta je umístěna na náměstí Jana Žižky z Trocnova v Čáslavi (2011)[17]. Společně pak pracovali i na nové úpravě památníku Matouše Ulického na místě bývalého popraviště.[18][19]
• Dle Tesařova návrhu byla realizována i železná kovaná brána u starého mlýna pod hrází Městského rybníka v Čáslavi.

František Tesař je nositelem titulu mistr uměleckého řemesla v oboru umělecká mozaiky. Sám nebo se svým týmem se podílel na tvorbě či restaurování asi 400 mozaik. Jen v rámci hlavního města Prahy pracoval například na těchto dílech:[1]

• rekonstrukce figurální kamenné mozaiky "Doba Karla IV." (od autora Radka Koláře) ve vestibulu stanice metra v Praze na Karlově náměstí,
• mozaiky ve stanicích pražského metra Skalka; Dejvická (dvě mozaiky od autora Martina Sladkého); Želivského (mozaika věnovaná husitství od autorky Jiřiny Adamcové),
• obraz Rodina svaté Zdislavy v kostele svatého Jiljí v Praze,
• mozaika "Únor" ve stanici pražského metra Staroměstská,
• mozaika ve vestibulu Masarykova nádraží v Praze,
• ošetření mozaiky v hrobce českých králů v chrámu sv. Víta na Hradčanech.

František Tesař je autorem nebo spoluautorem následujících publikací:

• František Tesař - Antonín Klouda, Mozaikářství: učební text pro 1. až 3. ročník učebního oboru mozaikář (učební text pro střední odborná učiliště), Praha 1988.
• František Tesař, Historie českého mozaikářství 1370-1993 (výtisk publikace zpracovaný za účelem prezentace jeho mozaikářské výstavy v Čáslavi k jeho životnímu jubileu 60 let), Čáslav 1996.
• František Tesař, Viktor Foester – První český umělecký mozaikář, in: Miroslav Kudrna, Umění cestou k nejvyššímu poslání aneb výtvarné dílo Viktora Foerstera (1867-1915), Jihlava 2012.

• Jindra Nejedlová, Živé kameny, Naše rodina XLV, 1985, s. 11. Karel Kropáček, Život pestrý jak mozaika, Obzory Kutnohorska VII, 1996, č. 23, s. 4.
• Antonín Langhamer, Minulost a přítomnost skleněné mozaiky v Čechách, Sklář a keramik, roč. 53, 2003, č. 4–5, s. 72–78.
• František Tesař – Jana Syslová, Jsme skvělá parta, říká nejstarší člen R - klubu. Mladá fronta Dnes, 2004, roč. 15, 24. ledna č. 20, Střední Čechy Dnes [příloha], s. C/4.
• Antonín Langhamer, Ohlédnutí za českou skleněnou mozaikou. Keramika a sklo V, 2005, č. 6, s. 20-22.
• Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 3. Dodatky, Praha 2006, s. 781.
• Jana Nováčková, Řemeslo, které má budoucnost, Mozaika. Zemědělská ročenka VIII, 2010, s. 210-213.
• František Tesař, Česká skleněná mozaika druhé poloviny 20. století – vývoj, specifika, in: Sborník přednášek z odborného semináře: Techniky skleněné mozaiky, pořádaný Společností pro technologie ochrany památek, konaný 15.4.2010 v Národním muzeu v Praze, Praha 2010.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Tesař na Wikimedia Commons
• Záznam v databázi národních autorit - František Tesař
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Tesař
• Národní knihovna ČR - Jak vzniká mozaika: kurz pod vedením mistra mozaikáře Františka Tesaře: 16.10.2013 [Muzeum města Ústí nad Labem] [grafika]. [Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2013]. 1 plakát.