František Sádek

Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva na Karlově Univerzitě. Během svých studií se uchytil u filmu, zahrát si několik drobnějších filmových rolí ve snímcích Před maturitou z roku 1932 nebo ve snímku Milan Rastislav Štefánik z roku 1935.

Tehdy jej zaujala filmová profese kameramana, což je vedlo k tomu, že začal sám natáčet krátké dokumentární filmy. Během 2. světové války pak také začal pracovat jako asistent režie režiséra Karla Antona. Po skončení války spolupracoval ve Zlíně s Hermínou Týrlovou na jejím proslulém animovaném snímku Vzpoura hraček z roku 1946, poté pracoval i na dalším animovaném snímku Praha v říjnu z téhož roku. Začal pracovat i pro Československý filmový týdeník.

V roce 1947 se také prosadil jako spolurežisér ve hraném filmu, kdy společně s Alfrédem Radokem natočil úspěšnou komedii Parohy. Jeho první samostatnou režijní prací se posléze stal komediální film Červená ještěrka z téhož roku.

Během příprav svého dalšího nikdy nerealizovaného filmu Severní nádraží (podle stejnojmenné knižní předlohy Adolfa Branalda) byl zatčen kvůli své odbojové protikomunistické činnosti proti nastupujícímu komunistickému režimu v Československu. Tehdy působil v odbojové skupině nazývané Za pravdu, která vydávala protikomunistické letáky.

Byl odsouzen za protistátní činnost na 12 let a v letech 1949 až 1955 byl skutečně vězněn v Pankrácké věznici a v Jáchymově.

Po svém propuštění z vězení pracoval pouze jako pomocný režisér u Karla Kachyni nebo Jiřího Krejčíka. V roce 1963 vytvořil svůj jediný televizní film Lichá středa. V roce 1968 mu bylo naposledy dovoleno natočit samostatně krátký dokumentární film Němý svědek o počátcích filmové kariéry režiséra Martina Friče.

V době normalizace u filmu opět pracoval pouze jako pomocný režisér, příležitostně i jako překladatel textů cizojazyčných filmů do češtiny.