František Raušar

František Raušar se narodil 25. srpna 1857 v Budislavicích (dnes součást Mladého Smolivce v okrese Plzeň-jih) otci Janovi, který byl zemědělcem, a matce Marii. Bratrancem byl Štěpán Pučálka.[4] V mládí studoval v Budislavicích, Nepomuku, Rakovníku a učitelské vzdělání získal v Praze. 18. září 1876 získal místo učitele v Blovicích (nepřijal doporučení o umístění do Doks) a v roce 1897 se stává ředitelem měšťanské chlapecké školy tamtéž.[2] V roce 1881 se žení s Josefou Rolečkovou, dcerou notářského úředníka. Do důchodu odchází v roce 1923.[4]

Zemřel roku 1941 v Blovicích a byl pohřben na blovickém hřbitově.

V roce 1903 založil Okrašlovací spolek v Blovicích, při kterém založil v roce 1913 muzejní odbor a až do roku 1941 byl jeho předsedou. Tento odbor shromažďoval muzejní exponáty a ukládal je do domu Františka Raušara v dnešní Hradišťské ulici č. 148 (dnes jedna z budov Městského úřadu Blovice). Toto muzeum se postupně rozrůstalo, až vzniklo dnešní Muzeum jižního Plzeňska Blovice.[2]

Založil také školský Raušarův fond, ze kterého měly být financovány školní pomůcky nemajetným studentům. Sám do něj v roce 1916 předal 2 000 korun.[4]

Mimo to ale byl činný v mnoha dalších organizacích, jako například v Červeném kříži, literárním spolku, knihovnickém spolku a v mnoha dalších. Mezi lety 1898 a 1918 byl taktéž členem městského zastupitelstva.[2]

3. října 1916 byl jmenován čestným občanem města Blovic, a to za "záslužnou činnost a rozvoj školství i města". V roce 1937 byl jmenován také čestným občanem obce Budislavice.[4] Po Františku Raušarovi byly v roce 1933 (tedy ještě za dobu jeho života) pojmenovány sady v západní části Blovic směrem k vrchu Dubí.