František Krejčí

František Krejčí (21. srpna 1858 Hostinné[1] – 24. května 1934 Praha-Střešovice[2]) byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR.

František Krejčí
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1925
Stranická příslušnost
Členstvírealistická str.
nár. soc.
Narození21. srpna 1858
Hostinné
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí24. května 1934 (ve věku 75 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
NárodnostČeši
Děti
Příbuzní
Alma materUniverzita Karlova
Profesepedagog, politik, psycholog a filozof
CommonsFrantišek Krejčí (1858–1934)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Františka Krejčího (matrika N index N 1857-1866 Hostinné - předměstí (SOA Zámrsk))

Biografie

Vystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách (v Mladé Boleslavi, Novém Bydžově a Praze[1]), od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (roku 1898 se zde habilitoval[1]). Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem (Maffie). V roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické.[3][4]

Před první světovou válkou byl členem realistické strany (Česká strana lidová).[1] V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění[5] za Československou stranu socialistickou.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925.[7]

Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu.[3][8]

Rodina

S manželkou Johannou, rozenou Šťastnou (1864–1905) měl syna Františka (1904–1968) a dcery Amalii (1889–??) a Johannu (1890–1958).[9] Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu.[10] Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí.

Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce.[1] Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Odkazy

Reference
  1. K úmrtí prof. dr. Františka Krejčího. Národní politika. Květen 1934, roč. 52, čís. 142, s. 5. Dostupné online.
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny v Dejvicích, sign. MGDEJ Z8, s. 12
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 290–291. (česky)
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 379, 387. (česky)
  5. František Krejčí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky)
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online. (česky)
  7. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné online. (česky)
  8. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 765, 775. (česky)
  9. Soupis pražských obyvatel, Krejčí František, 1858
  10. Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1912-1913, snímek 222

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.