František Kršňák

František Kršňák se narodil v roce 1898 v Třebíči, jeho otcem byl obuvník. V roce 1918 odmaturoval na gymnáziu v Třebíči,[1] následně nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,[2] ale následně nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru figurální kresby pod Maxem Švabinským, Josefem Loukotou, Vlahem Bukovacem a Jakubem Obrovským.[3] V roce 1920 také nastoupil na Filozofickou fakultu na obor estetiky, kde se začal věnovat také muzejnictví, tu ukončil ziskem titulu doktora filosofie v roce 1929. Mezi lety 1925 a 1930 pracoval v Západomoravském muzeu v Třebíči.[4] V letech 1930 a 1931 pracoval jako archivář Štencova závodu, roku 1931 pak nastoupil do Národního muzea v Praze, kde pracoval jako asistent Karla Gutha,[5] působil také jako zemský muzejní komisař.[4] Od roku 1945 působil jako ředitel národopisného oddělení Národního muzea.[6] V roce 1951 se stal ředitelem Náprstkova muzea v Praze, kde působil až do roku 1957.[7]

V začátcích tvorby ovlivnil třebíčského malíře Ladislava Nováka.[8] Tvořil mimo jiné katalogy a plakáty Národního muzea, ilustroval botanické publikace a vytvořil portréty mnoha osobností,[9] ty jsou uloženy ve sbírkách Muzea Vysočiny v Třebíči.[10] Je autorem obálky edice Musica Antiqua Bohemica.[9] Přátelil se s Vítězslavem Nezvalem, kterého jako žáka třebíčského gymnázia přivedl na zkoušku divadelního sboru. Nezval spolu s Jiřím Svobodou také navštívil nemocného Františka Kršňáka před smrtí v nemocnici Na Bulovce, kde ležel na oddělení Karla Přerovského, se kterým se také Nezval přátelil.[11]