František Jindřich I. Šlik

František Jindřich I. Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu (Franz Heinrich I. Josef Reichsgraf Schlik zu Bassano) [pozn. 1](28. února 1696 – 9. ledna 1766) byl český šlechtic a rakouský politik. Díky rodinnému zázemí se od dětství pohyboval v prostředí císařského dvora, v letech 1741–1746 zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království. Po strýci Františku Josefu Šlikovi byl od roku 1740 majitelem rozsáhlých statků ve východních Čechách (Kopidlno), v rámci rodového dědictví na panství Veliš mu patřily také Prachovské skály.

František Jindřich hrabě Šlik
Hrabě František Jindřich Šlik, kolorovaná fotografie portrétu z poloviny 18. století (Rodinný archiv Šliků v SOA Zámrsk)
Principiální komisař u Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1743 – ?
PanovníkMarie Terezie
Skutečný tajný rada
Ve funkci:
1742 – 1746 ?
PanovníkMarie Terezie
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
5. března 1741 – 1746
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceŠtěpán Vilém Kinský
NástupceFrantišek Leopold Buquoy
Tajný rada
Ve funkci:
1738 – 9. ledna 1766
PanovníkKarel VI., Marie Terezie
Dvorní rada
Ve funkci:
1720 – ?
PanovníkKarel VI.
Císařský komorník
Ve funkci:
1710 – 9. ledna 1766
PanovníkJosef I., Karel VI., Marie Terezie
Narození28. února 1696
Úmrtí9. ledna 1766 (ve věku 69 let)
Choť(1723) Eleonora z Trauttmansdorffu (1701–1769)
RodičeLeopold Schlik z Holíče a Pasounu (1663–1723)
Marie Josefa Wratislavová z Mitrowicz (1678–1737)
DětiLeopold Jindřich František (1729–1770)
Příbuznístrýc: František Josef Schlik (1656–1740)
teta: Marie Anna Josefa Kolowratová (1691–1771)
tchán: František Václav z Trauttmansdorffu (1677–1753)
SídloZámek Kopidlno
CommonsFranz Heinrich I. Schlik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Erb rodu Šliků

Pocházel z významného šlechtického rodu Šliků, narodil se jako jediný syn českého nejvyššího kancléře Leopolda Antonína Šlika a jeho manželky Marie Josefy Vratislavové z Mitrovic.[1] Díky vlivnému postavení svého otce byl předurčen ke kariéře ve státních službách a již ve čtrnácti letech byl jmenován císařským komorníkem (1710). Dosáhl také pečlivého vzdělání a současníci zmiňovali jeho přehled. Od roku 1720 byl dvorním radou a během korunovace Karla VI. v Praze byl pasován rytířem sv. Václava. V roce 1738 byl jmenován tajným radou. Na počátku války o rakouské dědictví na rozdíl od mnoha jiných zachoval věrnost Marii Terezii a v letech 1741–1746 zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království,[2] v návaznosti na to obdržel titul skutečného tajného rady (1742). V roce 1743 byl principiálním komisařem u českého zemského sněmu, při příležitosti korunovace Marie Terezie na českou královnu hostil mladou panovnici ve svém pražském paláci (1743). Z finančních důvodů se nakonec vzdal veřejných aktivit a odešel do soukromí na své statky ve východních Čechách.

Majetkové a rodinné poměry
Zámek Kopidlno, hlavní sídlo hrabat Šliků

Po otci zdědil panství Radim u Kouřimi, byl také majitelem paláce ve Vídni a letní rezidence v Laxenburgu. Po smrti strýce Františka Josefa Šlika (1740) zdědil rodový fideikomis (Veliš, Kopidlno),[3] do té doby byl uživatelem apanáže z výnosu fideikomisu. Kromě fideikomisu se snažil uplatnit nárok i na další část majetku (Jičíněves, Vokšice), kterou zdědila manželka zemřelého Františka Josefa. Soudní spor trval pět let[4] a nakonec vyzněl ve prospěch vdovy po Františku Josefu Šlikovi.[pozn. 2] František Jindřich navíc kvůli zadlužení musel z otcovského dědictví prodat Radim (1750). Příprava k prodeji radimského panství proběhla již v roce 1747 pořízením podrobného inventáře (k panství tehdy patřilo šest vesnic), ve veřejné dražbě koupila Radim hraběnka Augusta Kinská.[5] Přes finanční obtíže budoval na východočeských statcích barokní krajinu, čímž pokračoval v započatém díle svého strýce Františka Josefa Šlika.

Během korunovace Karla VI. v Praze se v červenci 1723 oženil s hraběnkou Eleonorou z Trauttmansdorffu (1701–1769), dcerou Františka Václava z Trauttmansdorffu.[pozn. 3] Měli spolu šest dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství. Dědicem majetku se stal jediný syn Leopold Jindřich František (1729–1770).

Odkazy

Poznámky
  1. Označení římskou číslicí František Jindřich I. pochází až z novější historiografie pro odlišení od jeho stejnojmenného vnuka generála Františka Jindřicha Šlika
  2. Statky, které byly předmětem soudního sporu (Vokšice, Jičíněves), prošly po smrti Anny Josefy Šlikové, rozené Kolovratové, několika majetkovými změnami, nakonec je ale v roce 1791 koupil Josef Šlik a tím se staly opět na delší dobu součástí šlikovského dominia ve východních Čechách.
  3. Některé genealogické přehledy připouštějí možnost záměny dvou příslušnic rodu Trauttmansdorffů ze stejné generace se shodným křestním jménem Eleonora. Z výsledků nejnovějšího bádání českých historiků a zmínek v literatuře je ale jednoznačné, že se jedná o dceru Františka Václava z Trauttmansdorffu

Reference
  1. Rodokmen Šliků dostupné online
  2. PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého, kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; k vydání připravil Jaroslav Charvát; Praha, 1941; s. 400 dostupné online
  3. Rodinný archiv Šliků dostupné online[nedostupný zdroj]
  4. RYCHNOVÁ, Lucie: Šlikové in: Modrá krev Sobotecka. Sborník k 520. výročí povýšení Sobotky na město 1498–2018; Sobotka, 2018; s. 45–58 ISBN 978-80-907305-0-2
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6. Východní Čechy; Praha, 1989; s 408

Literatura
  • RYCHNOVÁ, Lucie: František Josef Šlik a česká barokní krajina. Život šlechtice na východočeském venkově; Praha, 2020, 300 s. ISBN 978-80-88013-99-0
  • VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; NGP Praha, 2009; 528 s. ISBN 978-807035-428-5
  • VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia Praha, 2014; 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.