František Jindřich I. Šlik
František Jindřich I. Josef hrabě Šlik z Holíče a Pasounu (Franz Heinrich I. Josef Reichsgraf Schlik zu Bassano) [pozn. 1](28. února 1696 – 9. ledna 1766) byl český šlechtic a rakouský politik. Díky rodinnému zázemí se od dětství pohyboval v prostředí císařského dvora, v letech 1741–1746 zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království. Po strýci Františku Josefu Šlikovi byl od roku 1740 majitelem rozsáhlých statků ve východních Čechách (Kopidlno), v rámci rodového dědictví na panství Veliš mu patřily také Prachovské skály.
František Jindřich hrabě Šlik | |
---|---|
Hrabě František Jindřich Šlik, kolorovaná fotografie portrétu z poloviny 18. století (Rodinný archiv Šliků v SOA Zámrsk) | |
Principiální komisař u Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1743 – ? | |
Panovník | Marie Terezie |
Skutečný tajný rada | |
Ve funkci: 1742 – 1746 ? | |
Panovník | Marie Terezie |
Nejvyšší maršálek Českého království | |
Ve funkci: 5. března 1741 – 1746 | |
Panovník | Marie Terezie |
Předchůdce | Štěpán Vilém Kinský |
Nástupce | František Leopold Buquoy |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1738 – 9. ledna 1766 | |
Panovník | Karel VI., Marie Terezie |
Dvorní rada | |
Ve funkci: 1720 – ? | |
Panovník | Karel VI. |
Císařský komorník | |
Ve funkci: 1710 – 9. ledna 1766 | |
Panovník | Josef I., Karel VI., Marie Terezie |
Narození | 28. února 1696 |
Úmrtí | 9. ledna 1766 (ve věku 69 let) |
Choť | (1723) Eleonora z Trauttmansdorffu (1701–1769) |
Rodiče | Leopold Schlik z Holíče a Pasounu (1663–1723) Marie Josefa Wratislavová z Mitrowicz (1678–1737) |
Děti | Leopold Jindřich František (1729–1770) |
Příbuzní | strýc: František Josef Schlik (1656–1740) teta: Marie Anna Josefa Kolowratová (1691–1771) tchán: František Václav z Trauttmansdorffu (1677–1753) |
Sídlo | Zámek Kopidlno |
Commons | Franz Heinrich I. Schlik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Pocházel z významného šlechtického rodu Šliků, narodil se jako jediný syn českého nejvyššího kancléře Leopolda Antonína Šlika a jeho manželky Marie Josefy Vratislavové z Mitrovic.[1] Díky vlivnému postavení svého otce byl předurčen ke kariéře ve státních službách a již ve čtrnácti letech byl jmenován císařským komorníkem (1710). Dosáhl také pečlivého vzdělání a současníci zmiňovali jeho přehled. Od roku 1720 byl dvorním radou a během korunovace Karla VI. v Praze byl pasován rytířem sv. Václava. V roce 1738 byl jmenován tajným radou. Na počátku války o rakouské dědictví na rozdíl od mnoha jiných zachoval věrnost Marii Terezii a v letech 1741–1746 zastával funkci nejvyššího maršálka Českého království,[2] v návaznosti na to obdržel titul skutečného tajného rady (1742). V roce 1743 byl principiálním komisařem u českého zemského sněmu, při příležitosti korunovace Marie Terezie na českou královnu hostil mladou panovnici ve svém pražském paláci (1743). Z finančních důvodů se nakonec vzdal veřejných aktivit a odešel do soukromí na své statky ve východních Čechách.
Majetkové a rodinné poměry
Po otci zdědil panství Radim u Kouřimi, byl také majitelem paláce ve Vídni a letní rezidence v Laxenburgu. Po smrti strýce Františka Josefa Šlika (1740) zdědil rodový fideikomis (Veliš, Kopidlno),[3] do té doby byl uživatelem apanáže z výnosu fideikomisu. Kromě fideikomisu se snažil uplatnit nárok i na další část majetku (Jičíněves, Vokšice), kterou zdědila manželka zemřelého Františka Josefa. Soudní spor trval pět let[4] a nakonec vyzněl ve prospěch vdovy po Františku Josefu Šlikovi.[pozn. 2] František Jindřich navíc kvůli zadlužení musel z otcovského dědictví prodat Radim (1750). Příprava k prodeji radimského panství proběhla již v roce 1747 pořízením podrobného inventáře (k panství tehdy patřilo šest vesnic), ve veřejné dražbě koupila Radim hraběnka Augusta Kinská.[5] Přes finanční obtíže budoval na východočeských statcích barokní krajinu, čímž pokračoval v započatém díle svého strýce Františka Josefa Šlika.
Během korunovace Karla VI. v Praze se v červenci 1723 oženil s hraběnkou Eleonorou z Trauttmansdorffu (1701–1769), dcerou Františka Václava z Trauttmansdorffu.[pozn. 3] Měli spolu šest dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství. Dědicem majetku se stal jediný syn Leopold Jindřich František (1729–1770).
Odkazy
Poznámky
- Označení římskou číslicí František Jindřich I. pochází až z novější historiografie pro odlišení od jeho stejnojmenného vnuka generála Františka Jindřicha Šlika
- Statky, které byly předmětem soudního sporu (Vokšice, Jičíněves), prošly po smrti Anny Josefy Šlikové, rozené Kolovratové, několika majetkovými změnami, nakonec je ale v roce 1791 koupil Josef Šlik a tím se staly opět na delší dobu součástí šlikovského dominia ve východních Čechách.
- Některé genealogické přehledy připouštějí možnost záměny dvou příslušnic rodu Trauttmansdorffů ze stejné generace se shodným křestním jménem Eleonora. Z výsledků nejnovějšího bádání českých historiků a zmínek v literatuře je ale jednoznačné, že se jedná o dceru Františka Václava z Trauttmansdorffu
Reference
- Rodokmen Šliků dostupné online
- PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého, kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; k vydání připravil Jaroslav Charvát; Praha, 1941; s. 400 dostupné online
- Rodinný archiv Šliků dostupné online[nedostupný zdroj]
- RYCHNOVÁ, Lucie: Šlikové in: Modrá krev Sobotecka. Sborník k 520. výročí povýšení Sobotky na město 1498–2018; Sobotka, 2018; s. 45–58 ISBN 978-80-907305-0-2
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 6. Východní Čechy; Praha, 1989; s 408
Literatura
- RYCHNOVÁ, Lucie: František Josef Šlik a česká barokní krajina. Život šlechtice na východočeském venkově; Praha, 2020, 300 s. ISBN 978-80-88013-99-0
- VÁCHA, Štěpán a kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723; NGP Praha, 2009; 528 s. ISBN 978-807035-428-5
- VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Nakladatelství Academia Praha, 2014; 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jindřich I. Šlik na Wikimedia Commons