František Jindřich Šlik
František Josef Jindřich II. hrabě Šlik z Holíče a Pasounu, německy Franz Joseph Heinrich Graf Schlik zu Bassano und Weißkirchen (* 23. května 1789, Praha - 17. března 1862, Vídeň) byl český šlechtic z rodu Šliků a generál císařského rakouského jezdectva.[1]
František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu | |
---|---|
Generál František Josef Jindřich hrabě Šlik, kolorovaná litografie od Josefa Kriehubera, 1849 | |
Narození | 23. května 1789 Praha České království |
Úmrtí | 17. března 1862 (ve věku 72 let) Vídeň Rakouské císařství |
Povolání | voják a důstojník |
Ocenění | Vojenský řád Marie Terezie |
Děti | Jindřich František Šlik Rozálie Šliková Carolina Klaudy |
Rodiče | Josef Jindřich Schlik |
Příbuzní | Marie Alžběta Šliková a Antonie Josefa Šliková (sourozenci) Erwein Schlik a František Schlik (vnoučata) |
Funkce | člen Panské sněmovny (od 1862) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Původ
František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu pocházel ze starobylého česko-německého rodu Šliků (Schliků). Jeho otec Josef Jindřich Šlik (1751–1806) byl rakouským císařským velvyslancem u dánského královského dvora, poté také v Hesensku.
Vojenská dráha
František Jindřich na přání otce nejprve studoval práva, ale po smrti otce ze studií odešel a roku 1809 vstoupil do armády. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1808, kdy dvěma patenty císaře Františka I. vznikla rakouská c. k. zeměbrana. František Jindřich zřídil tři kumpanie zeměbranců ze svých panství, která sám vycvičil a velel jim v hodnosti nadporučíka.
Rakousko s Anglií, Sicílií a Sardinií vytvořily takzvanou „Pátou koalici“ proti Napoleonovi a 9. dubna 1809 Rakouské císařství vyhlásilo válku Francii, druhý den rakouská vojska vstoupila do Bavorska. Hrabě František Jindřich se s vypuknutím války vzdal velení svého zeměbraneckého oddílu a vstoupil do pluku kyrysníků knížete Alberta Saského jako poručík.
V bitvě u Aspern (21.– 22. května 1809), která skončila první porážkou Napoleona, se František Jindřich vyznamenal a byl povýšen na nadporučíka pluku Schwarzenberských hulánů a o několik dní později se stal pobočníkem inspektora jezdectva, generálmajora Ferdinanda hraběte z Bubna a Litic.
Po několika dílčích úspěších rakouských oddílů v bitvě u Wagramu, francouzská vojska vytlačila Rakušany až ke Znojmu, kde se 11. července 1809 obě armády znovu střetly. Těchto bojů, včetně nejtěžších u Suchohrdel, se Šlik nezúčastnil, nicméně o den později, 12. července 1809, se již účastnil mírových jednání. Byl zprostředkovatelem mezi rakouským hlavním štábem a Napoleonem ve Vídni, s nímž se zde osobně několikrát setkal.
Podepsáním míru v Schönbrunnu 14. října 1809 se Rakouské císařství zavázalo ke spojenectví s Francií. František Jindřich Šlik byl povýšen do hodnosti rytmistra husarského pluku polního maršála Josefa Radeckého, nicméně s vysláním rakouského sboru knížete Schwarzenberga po boku Francouzů proti Rusku nesouhlasil a roku 1810 vystoupil z armádního velení.
Do armády se vrátil teprve po porážce Napoleona v Rusku, kdy nastoupil k pluku švališerů Jana Josefa z Klenové a Janovic.
Poté, co se 12. srpna 1813 k „Šesté protinapoleonské koalici“ přidalo i Rakousko, byl hrabě Šlik znovu přidělen ke štábní službě jako ordonanční důstojník císaře Františka I. U Vachova poblíž Lipska utrpěl od opilého ruského důstojníka vážné zranění hlavy, po kterém ztratil pravé oko.
Po vypuknutí vídeňské březnové revoluce roku 1848 byl jmenován vojenským guvernérem 3. armádního sboru v Krakově, na konci listopadu pak velitelem oddílu o síle 8000 mužů, který měl operovat u Dukly v Haliči při zmaření akce revolucionářů v Horních Uhrách (Slovensko). Se svými jednotkami vybojoval v zimním tažení několik vítězství nad početnějšími uherskými revolučními oddíly a poté u Košic zavelel ke strategickému ústupu. 5. září 1849 byl povýšen do hodnosti jízdního generála.
Od roku 1854 působil jako velitel rakouských sil v Haliči a Bukovině. Dne 24. června 1859 byl jmenován velitelem 2. armády, kterou vedl v bitvě u Solferina. Po podepsání míru ve Villafrance podal rezignaci.
Hrabě František Josef Jindřich Šlik z Holíče a Pasounu zemřel 17. března 1862 ve Vídni.
Reference
- Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 163 (PDF).
Literatura
- Kocziczka, Die Winterkampagne des Graf Schlikschen Armeekorps 1848–1849 (Olomouc 1850).
- Meyers Konversations-Lexikon, 5. Auflage, 15. Band, Bibliographisches Institut, Wien und Leipzig, 1897.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jindřich II. Šlik na Wikimedia Commons