František Jindřich Šlik

František Josef Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu pocházel ze starobylého česko-německého rodu Šliků (Schliků). Jeho otec Josef Jindřich Šlik (1751–1806) byl rakouským císařským velvyslancem u dánského královského dvora, poté také v Hesensku.

František Jindřich hrabě Šlik, litografie od Josefa Kriehubera, 1849

František Jindřich na přání otce nejprve studoval práva, ale po smrti otce ze studií odešel a roku 1809 vstoupil do armády. Jeho vojenská kariéra však započala již v roce 1808, kdy dvěma patenty císaře Františka I. vznikla rakouská c. k. zeměbrana. František Jindřich zřídil tři kumpanie zeměbranců ze svých panství, která sám vycvičil a velel jim v hodnosti nadporučíka.

Rakousko s Anglií, Sicílií a Sardinií vytvořily takzvanou „Pátou koalici“ proti Napoleonovi a 9. dubna 1809 Rakouské císařství vyhlásilo válku Francii, druhý den rakouská vojska vstoupila do Bavorska. Hrabě František Jindřich se s vypuknutím války vzdal velení svého zeměbraneckého oddílu a vstoupil do pluku kyrysníků knížete Alberta Saského jako poručík.

V bitvě u Aspern (21.– 22. května 1809), která skončila první porážkou Napoleona, se František Jindřich vyznamenal a byl povýšen na nadporučíka pluku Schwarzenberských hulánů a o několik dní později se stal pobočníkem inspektora jezdectva, generálmajora Ferdinanda hraběte z Bubna a Litic.

Po několika dílčích úspěších rakouských oddílů v bitvě u Wagramu, francouzská vojska vytlačila Rakušany až ke Znojmu, kde se 11. července 1809 obě armády znovu střetly. Těchto bojů, včetně nejtěžších u Suchohrdel, se Šlik nezúčastnil, nicméně o den později, 12. července 1809, se již účastnil mírových jednání. Byl zprostředkovatelem mezi rakouským hlavním štábem a Napoleonem ve Vídni, s nímž se zde osobně několikrát setkal.

Podepsáním míru v Schönbrunnu 14. října 1809 se Rakouské císařství zavázalo ke spojenectví s Francií. František Jindřich Šlik byl povýšen do hodnosti rytmistra husarského pluku polního maršála Josefa Radeckého, nicméně s vysláním rakouského sboru knížete Schwarzenberga po boku Francouzů proti Rusku nesouhlasil a roku 1810 vystoupil z armádního velení.

Do armády se vrátil teprve po porážce Napoleona v Rusku, kdy nastoupil k pluku švališerů Jana Josefa z Klenové a Janovic.

Poté, co se 12. srpna 1813 k „Šesté protinapoleonské koalici“ přidalo i Rakousko, byl hrabě Šlik znovu přidělen ke štábní službě jako ordonanční důstojník císaře Františka I. U Vachova poblíž Lipska utrpěl od opilého ruského důstojníka vážné zranění hlavy, po kterém ztratil pravé oko.

Po vypuknutí vídeňské březnové revoluce roku 1848 byl jmenován vojenským guvernérem 3. armádního sboru v Krakově, na konci listopadu pak velitelem oddílu o síle 8000 mužů, který měl operovat u Dukly v Haliči při zmaření akce revolucionářů v Horních Uhrách (Slovensko). Se svými jednotkami vybojoval v zimním tažení několik vítězství nad početnějšími uherskými revolučními oddíly a poté u Košic zavelel ke strategickému ústupu. 5. září 1849 byl povýšen do hodnosti jízdního generála.

Od roku 1854 působil jako velitel rakouských sil v Haliči a Bukovině. Dne 24. června 1859 byl jmenován velitelem 2. armády, kterou vedl v bitvě u Solferina. Po podepsání míru ve Villafrance podal rezignaci.

Hrabě František Josef Jindřich Šlik z Holíče a Pasounu zemřel 17. března 1862 ve Vídni.

• Kocziczka, Die Winterkampagne des Graf Schlikschen Armeekorps 1848–1849 (Olomouc 1850).
• Meyers Konversations-Lexikon, 5. Auflage, 15. Band, Bibliographisches Institut, Wien und Leipzig, 1897.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu František Jindřich II. Šlik na Wikimedia Commons

Životopis: Generál jezdectva František Jindřich hrabě Šlik z Holíče a Pasounu na www.valka.cz, čl. 14609