František Glaeser

Pocházel z početné a velmi chudé rodiny. Jeho hudební talent byl však natolik zřejmý, že se ve 12 letech stal zpěvákem dvorní kapely v Drážďanech. V roce 1815 odešel do Prahy a studoval na Pražské konzervatoři hru na housle a skladbu. Po studiích odjel do Vídně, kde se zpočátku živil jako hudební aranžér. Ještě téhož roku dostal zakázku z Leopoldstädter Theater na hudbu k romantickému dramatu Bärenburgs Sturz.

Premiéra 22. srpna 1817 měla obrovský úspěch a znamenala zásadní zlom v životě skladatele. Byl jmenován zástupcem hlavního dirigenta a v roce 1819 se stal dirigentem ve slavném vídeňském divadle Theater in der Josefstadt. Seznámil se zde s Ludwigem van Beethovenem, který mu pomáhal radou i přátelstvím.[2] V následujících letech se Glaeser stal ve Vídni neobyčejně populární. Zkomponoval více než 120 různých scénických děl, singspiely, opery a další scénickou hudbu. Od roku 1828 byl dirigentem v jednom z nejznámějších vídeňských divadel, Theater an der Wien. V roce 1830 se přestěhoval do Berlína, kde v roce 1832 se odehrál jeho největší úspěch, premiéra opery Des Adlers Horst.

Tato opera byla vřele přijata v Kodani, a zajistila mu v roce 1842 místo šéfdirigenta Královské opery. V letech 1843–1850 působil také jako dirigent hudební společnosti, kde řídil na 50 koncertů. V roce 1845 byl jmenován dvorním kapelníkem, v 1847 byl povýšen do šlechtického stavu (rytíř Dannebrog) a v roce 1851 se stal titulárním profesorem. Pro Královské divadlo napsal opery na texty Hanse Christiana Andersena Bryllupet vet Como-søen (Svatba u jezera Como), Nøkken (1853), Den forgyldte svane (Zlatá labuť) (1854). Jako dvorní kapelník složil několik kantát a předeher pro dvorní slavnosti.