František Fáček

Studoval na gymnáziu v Německém Brodě, pak absolvoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Působil jako soudce, například v Tachově a Přísečnici, od roku 1867 přestoupil do služeb obce Pražské, kde se stal magistrátním tajemníkem. Pro obec vypracoval právní analýzu v jejím sporu s belgickou plynárenskou společností, která později vyšla jako samostatný spis.[6][7]

Později přesídlil do Jindřichova Hradce. Zde pracoval jako notář[7], byl předsedou tamního politického spolku a rovněž se stal starostou okresního zastupitelstva v Jindřichově Hradci.[6] V Praze přispíval do časopisu Právník.[7]

Byl aktivní i v politice. V 60. letech 19. století[7] byl zvolen do Českého zemského sněmu za obvod Chotěboř a Habry. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[8] Na sněmu v roce 1884 vystoupil proti požadavku českých Němců na rozdělení Čech[7], navrhl změnu obecního řádu Pražského a roku 1887 navrhl nový obecní řád v Čechách (takzvaný lex Fáček[6]). V zemském sněmu zasedal až do své smrti.[7]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát poslance v Říšské radě za kurii venkovských obcí, obvod Čáslav, Kutná Hora, Chotěboř atd. V souladu s tehdejší českou opoziční politikou pasivní rezistence ale mandát nepřevzal a do sněmovny se nedostavil, čímž byl mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý.[9]

Zemřel v lednu 1889. Byl raněn mrtvicí v hostinci u arcivévody Štěpána v Praze, kde byl ubytován. Již několik dní předtím se musel omluvit ze schůze zemského sněmu pro nevolnost. Ulehl a lůžko už neopustil. V posledních dnech se o něj staral syn, který v Praze studoval práva.[6]

Jeho synem byl politik Vladimír Fáček.[10]

• Die Streitfrage über Benutzung der Prager Gassengründe durch die Karolinenthaler Gasanstalt