František Bláha (voják)
František Bláha (26. února 1886, Poděbrady[1] – 21. května 1945, Terezín) byl československý voják, generál a jeden z vrchních velitelů Obrany národa.
František Bláha | |
---|---|
Generál František Bláha | |
Narození | 26. února 1886 Poděbrady Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 21. května 1945 (ve věku 59 let) Terezín Československo |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | brigádní generál (divizní generál in memoriam) |
Doba služby | 1914–1945 |
Sloužil | Rakousko-Uhersko Československo |
Složka | Rakousko-uherská armáda (1907–1908; 1914) Československé legie (1916–1920) Československá armáda (1920–1945) |
Jednotka | c. k. zeměbranecký pluk č. 8 c. k. zeměbranecký pluk č. 12 1. čs. střelecká brigáda |
Velel | 10. rota 6. čs. střel. pluku I. prapor pěšího pluku 45 Pěší pluk 45 21. pěší brigáda 7. pěší brigáda 4.divize (1938) Obrana národa |
Války | první světová válka druhá světová válka |
Mládí
Narodil se 26. února 1886 v Poděbradech do rodiny řeznického mistra Františka Bláhy a manželky Anny, rozené Effenbergrové.[1][2] Vystudoval nižší gymnázium v Hradci Králové. V letech 1907–1908 vykonal vojenskou službu u zeměbraneckého pluku v Praze. Po vypuknutí první světové války byl 23. listopadu 1914 odeslán na ruskou frontu, kde po šesti dnech padl do zajetí. Do československých legií vstoupil 6. ledna 1916 v Tjumeni.[3] Po vystudování důstojnické školy v Kyjevě v hodnosti poručíka působil v náborové komisi 6. čs. střeleckého pluku. Po absolvování kurzu v Jassách v letech 1917 - 1918 se opět v řadách svého pluku účastnil bojů u Marianovky a Jekatěrinburgu, jehož byl od 18. září 1918 do 1. června 1919 velitelem. Do nově vzniklého Československa se dostal 1. června 1921.
Vojenská kariéra
Po ročním pobytu na hlavním štábu byl převelen k 45. pěšímu pluku do Chustu na Podkarpatské Rusi. V březnu 1923 již velel 1. praporu tohoto pluku, krátce nato se stal zástupcem velitele pluku a od prosince velitelem pluku. Po absolvování řady kurzů byl v listopadu 1932 jmenován velitelem 21. pěší brigády v Košicích. Po roce byl jmenován velitelem Velitelské školy v Praze.
V letech 1935–1938 velel 7 pěší brigádě v Josefově a od 1. ledna 1938 se stal zástupcem velitele 4. pěší divize. Té velel během mobilizace od 21. června do 15. října 1938.
Německá okupace
Po okupaci Čech a Moravy německou armádou se v řadách Obrany národa zapojil do odboje a od června 1944 po zatčení gen. Nováka stanul v čele této organizace. Ve spolupráci s příslušníky výsadku Barium vybudoval ve východních Čechách mobilizační síť počítající s vytvořením čtyř divizí a jejich nasazením po přiblížení se fronty.[2]
Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Zde se sice dožil osvobození Československa, ale zemřel při epidemii tyfu 21. května 1945.
Po válce
In memoriam byl v roce 1946 povýšen do hodnosti divizního generála.
- Hrob Františka Bláhy na poděbradském hřbitově
- Osobní věstník MNO číslo 101 ze dne 26. října 1946 titulní strana - povýšení do hodnosti divizního generála
Památka
Dne 22. dubna 2015 byla v místě rodného domu Františka Bláhy odhalena pamětní deska.[4]
Vyznamenání
- 1919 Řád sokola s meči
- 1919 Řád sv. Stanislava II. stupně s meči
- 1921 Československý válečný kříž 1914–1918
- 1921 Československá revoluční medaile
- 1921 Československá medaile Vítězství
- 1930 Ordinul Steau Romäniei eu spade in gradul de Commandor
- 1946 Československý válečný kříž 1939 (in memoriam)
Odkazy
Literatura
Reference
- Matrika N Poděbrady, 1880-1891, snímek 222, záznam o narození a křtu
- KUBELKA, Aleš. Poděbradští hrdinové 2. světové války. Poděbradské noviny. 2015, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08.
- VÚA, Záznam vojáka: Bláha František
- VIDEO: Poděbradští odhalili pamětní desku generálu Františku Bláhovi [online]. Nymburský deník, rev. 2015-04-22 [cit. 2016-03-07]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
- Vojenská kariéra v datech na forum.valka.cz