František Arnošt Harrach

Pocházel z rodu Harrachů. Roku 1827 se jeho manželkou stala Anna z rodu Lobkoviců.[2] Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Jilemnice, Branná, Sadová, Šluknov a dále majetky na Moravě i v dnešním Rakousku. V roce 1836 se stal členem stavovského Českého zemského sněmu. Byl zakladatelem Franz-Ernst-Hütte ve Staré Vsi (Altendorf).[3] Patřily mu také sklárny v Novém Světě. Po několik let zastával funkci předsedy Jednoty pro zvelebení průmyslu v Čechách.[4] Předsedou Průmyslové jednoty byl po celá 50. léta 19. století, i když, jak uvádí historik Otto Urban, faktickým hlavním činovníkem jednoty byl Karel Balling.[6] František Harrach náležel i mezi znalce umění a shromáždil značné umělecké sbírky.[5]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[7] Mandát obhájil ve volbách v lednu 1867[8] a volbách v březnu 1867, po kterých ale odmítl přijmout mandát.[9] Šlo o výraz podpory tehdejší české pasivní rezistence. Uspěl rovněž v zemských volbách roku 1870.[10] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo.[5]

Od roku 1861 byl rovněž doživotním dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[5] Měl titul tajného rady, skutečného komořího. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.[4]

Od roku 1881 byl vdovcem.[5] Zemřel v únoru 1884[4] po dlouhé a těžké nemoci, kvůli které dva měsíce před svým úmrtím odcestoval na radu lékařů na léčení do franouzského Nice. Zde se ovšem jeho stav zhoršil a hrabě Harrach zemřel.[5]

Jeho synem byl zemský a říšský poslanec a významný český konzervativní politik Jan Harrach (1828–1909).[4][5] Druhým synem byl Alfréd Karel Harrach (1831–1914).[5]