František Šimer

Absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1929 až 1931 absolvoval studijní pobyt v biochemickém ústavu v Middlesex-Hospital v Londýně. Ve školním roce 1938–1939 byl přednostou Ústavu patologické fyziologie Univerzity Komenského v Bratislavě, kde přednášel a stačil napsat troje skripta. V souvislosti s rozpadem Československa odešel na základě vlastního rozhodnutí do Plzně, i když mohl na Slovensku působit i nadále.[2][3]

V roce 1939 byl jmenován[4][5] primářem interního oddělení Plzeňské městské nemocnice, dnešní (2017) II. interní kliniky Fakultní nemocnice Plzeň.[5] Profesor MUDr. František Šimer pracoval na klinice spolu se svým asistentem MUDr. Vilémem Hlinkou.[6]

Jeho manželkou byla slovenská malířka Ester Šimerová-Martinčeková. V osobě primáře Šimera se spojily nesporné kvality lékařské s osobní odvahou při pomoci domácímu protiněmeckému odboji.

Lékaři Šimer a Hlinka v prostorách kliniky ukrývali ilegální odbojové pracovníky, kteří tak získali čas k vyhotovení falešných osobních dokladů, jež jim umožňovaly život v ilegalitě na různých místech protektorátu.[5] Oba lékaři tak během druhé světové války zachránili několik životů ilegálních pracovníků. Nejen že osoby hledané gestapem ukrývali, ale sháněli pro ně i stravovací lístky, falešné křestní a domovské doklady, fiktivní občanské legitimace apod. Pacientům, kterým hrozilo vězení z politických důvodů nebo přesun do koncentračního tábora, prodlužovali nemocniční pobyt nebo vystavovali osvědčení o pracovní neschopnosti.[7] Od léta 1941 do června 1942 nalezli na tomto oddělení postupně útočiště čelní představitelé ilegální organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVODu) z Prahy: podplukovník Tomáš Berka; inspektor I. třídy finanční stráže Karel Prokop; radiotelegrafista Otto Linhart[8] a jeho bratr Václav Linhart; organizátor ÚVODu v západních Čechách MUC. Václav Rusý; radista svobodník Oldřich Dvořák (z paradesantního výsadku STEEL) a dalších asi 25 ilegálních pracovníků.[9][10]

Jejich protiněmecká činnost byla prozrazena[5] a oba lékaři byli dne 2. srpna 1942[9][11] zatčeni a ještě téhož roku obviněni z následujících deliktů:[7]

• Provádění finančních sbírek ve prospěch lidí hledaných gestapem;[12]
• rozšiřování letáků a jiného tisku Říši nepřátelského;[12]
• organizované zcizování potravinových lístků pro osoby hledané gestapem;[12]
• zcizování úředních listin pro vystavování osobních dokumentů na falešná jména osobám hledaných gestapem;[12]
• zhotovení vysílací stanice a její činnosti proti Říši;[12]
• ukrývání zbraní a jiných výbušnin a[12]
• organizovaná činnost pro krytí a úschovu osob hledaných gestapem.[12]

Text obžaloby sestavili vyšetřující soudci v Plzni.[7] Vzhledem k závažnosti deliktů (uvedených v některých bodech), které měly povahu těžkých trestných činů, byla kauza obou lékařů přesunuta v prosinci 1942 do Berlína k lidovému soudu.[7] Ten odsoudil v únoru roku 1943 Františka Šimera na patnáct let odnětí svobody a Viléma Hlinku na osm let odnětí svobody (vinni ve všech výše uvedených bodech).[7] Ovšem proces byl znovu otevřen. Proběhla další slyšení a pro oba lékaře padl rozsudek smrti. Oba byli popraveni 8. září 1943[9][11] v ranních hodinách.[7] V noci ze 7. na 8. září bylo popraveno 186 vězňů.

Manželka Ester se pokoušela svého manžela zachránit i za cenu rozprodání majetku. Milosti sice dosáhla, ale František Šimer byl popraven dříve, než byla milost doručena.[13]

Pamětní deska ve fakultní nemocnici Plzeň-Bory

V Plzni poblíž ulice Edvarda Beneše na zdi pavilonu profesora Dr. Františka Šimera (ve Fakultní nemocnici Bory) se nachází [p 1] pamětní deska se jmény obou lékařů.[14] Na pamětní desce je nápis:

ZDE PŮSOBILI

UNIV. PROFESOR MUDR. FRANTIŠEK ŠIMER
A JEHO ASISTENT MUDR. VILÉM HLINKA.

ZA VLASTENECKOU ČINNOST V R. 1941 - 42 BYLI ŽALÁŘOVÁNI
A 8. IX. 1943 V BERLÍNĚ POPRAVENI.

PLZEŇSKÁ ŽUPA Ú.J. ČS. LÉKAŘŮ

—text na pamětní desce[14]