Francis Amasa Walker

Napětí mezi severem a jihem vzrostlo během zimy 1860–1861. I přestože jeho starší bratr Robert sloužil u 34. pěchoty Massachusetts, jeho otec namítal proti mobilizaci jeho nejmladšího syna s první vlnou dobrovolníků. Walker začal lobovat u Williama Schoulera a guvernéra Johna Andrewa, aby mu udělili provizi jako podporučík pod Devensovým velením. Po svých 21. narozeninách a první bitvě u Bull Run v červenci 1861 si Walker zajistil souhlas svého otce, aby se připojil k válečnému úsilí, a ujištění Devense, že obdrží důstojnickou provizi. To se však nikdy nestalo, a Devens místo toho nabídl Walkerovi jmenování do funkce seržanta, kterého se ujal 1. srpna 1861 poté, co znovu přizpůsobil svou dříve objednanou uniformu poručíka tak, aby odrážela jeho poddůstojnický status. Avšak 14. září 1861 byl Walker doporučen Devensem a převelen k Brigovi. Gen. Darius N. Couchi jako asistent generálního pobočníka a byl povýšen na kapitána. Walker zůstal ve Washingtonu, DC, přes zimu 1861–1862 a boj viděl až v květnu 1862 v bitvě u Williamsburgu. Walker také sloužil u Seven Pines, stejně jako u Sedmidenních bitev o Peninsula Campaign.

Walker zůstal na Berkeleyské plantáži až do svého povýšení 11. srpna na majora a následní přestup s generálem Couchem do II. sboru Armády Potomac. Ačkoli II. Sbor později zahájil akci v bitvách o Antietam a Fredericksburg, Walker a sbor se přes zimu nepřipojili k Burnsidesovu Bahnovému pochodu. Walker byl povýšen na podplukovníka 1. ledna 1863 a zůstal u II. sboru. Bojoval v bitvě u Chancellorsville v květnu 1863, kde mu poranili ruce a zápěstí, a vybuchující střela mu roztrhla krk. Později v roce 1896 jako prezident MIT obdržel jeden z prvních rentgenových snímků v zemi, který dokumentoval rozsah poškození jeho ruky. Do služby se vrátil až v srpnu 1863. Walker se účastnil kampaně v Bristoe a těsně unikl obklíčení, než se po většinu zimy stáhl a utábořil se poblíž plantáže Berry Hill a strávil nějakou dobu na severu.

Po rozsáhlé reorganizaci během zimy 1863–1864 bojovali Walker a armáda Potomaců v Overland Campaign během května a června 1864. Bitva u Cold Harbor počátkem června si vyžádala značnou daň v řadách II. sboru a Walker si během bitvy poranil koleno. V následující Richmond-Petersburg Campaign byl Walker jmenován brevetským plukovníkem. Nicméně, 25. srpna 1864, když jel, aby našel generálmajora Johna Gibbona na frontě během druhé bitvy u Ream's Station, byl Walker obklíčen a zajat 11. georgijskou pěchotou. 27. srpna se Walkerovi podařilo uprchnout s jiným vězněm, ale poté, co se pokusil přeplavat řeku Appomattox a téměř se utopil, ho znovu chytila ​​51. pěchota v Severní Karolíně. Poté, co byl uvězněn v Petersburgu, byl převezen do nechvalně známé věznice Libby v Richmondu, kde byl také držen jeho starší bratr. V říjnu 1864 byl Walker v rámci výměny propuštěn s třiceti dalšími vězni.

Walker se vrátil do North Brookfieldu, aby se zotavil, a 8. ledna 1865 rezignoval na svou funkci v důsledku svých zranění. Na konci války doporučil generálmajor Winfield Scott Hancock, aby byl Walker jmenován jako brigádní generál amerických dobrovolníků, jako uznání za jeho záslužné služby během války a zejména za jeho galantní chování v Chancellorsville. 9. července 1866 byl Walker nominován prezidentem Andrewem Johnsonem na jmenování do čestné třídy brevetského brigádního generála, amerických dobrovolníků, do hodnosti od 13. března 1865 (když mu bylo 24 let), za galantní chování během bitvy u Chancellorsville a za záslužné služby během války. Senát USA jmenování potvrdil 23. července 1866.

Po válce se Walker stal společníkem velení Massachusettského vojenského řádu loajální legie Spojených států a později taky jeho velitelem. Byl také prezidentem Národní vojenské historické asociace. Na základě svých vojenských zkušeností Walker vydal dvě knihy popisující historii 2. armádního sboru (1886) a biografii generála Winfielda Scotta Hancocka (1884).

Zatímco se jeho redakční kariéra pohybovala kupředu, Walker vyzval v lednu 1869 své vlastní i otcovy kontakty, aby mu zabezpečili schůzku s David Ames Wellsem, šéfem amerického statistického úřadu a zástupcem zvláštního komisaře pro vnitřní výnosy. 29. ledna 1869 generálmajor JD Cox, který také dříve sloužil v McClellanově armádě a v současné době byl ministrem vnitra pod správou prezidenta Granta, oznámil dvacet devět letému Walkerovi, že byl nominován na místo Dozorce sčítání lidu z roku 1870. Poté, co byl potvrzen Senátem, se Walker snažil najít nový, reformní způsob pro sčítání lidu bez neefektivních a nevědeckých metod, avšak požadovaná legislativa nebyla přijata a sčítání probíhalo podle pravidel upravujících předchozí sbírky. Mezi problémy, kterým Walker čelil, patřil nedostatek pravomocí určovat, vymáhat nebo kontrolovat personál maršálů, metody nebo načasování, které byly pravidelně manipulovány místními politickými zájmy.

Kvůli soutoku těchto problémů bylo sčítání lidu dokončeno a vyhodnoceno několik měsíců pozadu a nepřímo vedlo ke zhoršení Walkerova zdraví během jara 1871. Walker se toho léta vydal na cestu do Anglie s Bowlesem, aby se zotavil a po návratu toho podzimu navzdory nabídce The New York Times vstoupit do jejich redakční rady s ročním platem 8 000 $ přijal nabídku tajemníka Columbuse Delanova stát se americkým komisařem pro indické záležitosti v roce 1871. Jmenování bylo současně obchůzkou, aby se pokračovalo ve financování Walkerových federálních odpovědností jako dozorce sčítání lidu, a to navzdory tomu, že Kongres zastavil prostředky na tuto pozici a také politickou příležitosti nahradit předchůdce. Walker pokračoval v práci na sčítání lidu několik dalších let, což vyvrcholilo vydáním statistického atlasu Spojených států, který byl bezprecedentní v používání vizuální statistiky a map ke zprávě o výsledcích sčítání lidu. Atlas mu získal chválu jak od sekretáře Smithsonian Institution, tak medaili First Class od Mezinárodního geografického kongresu.

Navzdory snahám souvisejícím se sčítáním lidu Walker nezanedbával své povinnosti vrchního dozorce pro záležitosti Indiánů. V poválečné éře vláda pokračovala ve svém etnickém čištění domorodých národů, poskytování pobídek pro masivní bílou invazi a kriminální dobytí domorodých zemí, zabíjení domorodých lidí a opětovné osídlení jejich zemí. Na konci 60. a 70. Let 18. storočí sláva generálů Shermana a Sheridana z občanské války zavedla taktiku genocidní války proti domorodým národům. Když vláda USA vyhubila buvola, domorodé národy utrpěly rozsáhlé hladovění. Walkerův fanatismus a rasismus se projevil tím, že je charakterizoval jako „chraplavé“, „líné“, „zbabělé v bitvě“ a „žebrácké“ i po expedici podél řeky Platte, kde se setkal s vůdci domorodých národů. Walker zopakoval Grantovo doporučení, aby domorodí Američané byli násilně podrobeni v internačních táborech, eufemisticky nazývaných rezervace, s omezenou minerální nebo zemědělskou hodnotou, aby mohli být indoktrinováni bílými hodnotami a normami a nuceni vzdát se své vlastní kultury, jazyků, systémů víry a způsobu života.

Listopad 1872, kdy běloši napadli vlasti modocského národa, což je známe jako násilí v Oregonu, urychlil Walkerův nezáujem o tuto pozici a 26. prosince 1872 rezignoval na funkci komisaře, aby zaujal pozici učitele na Yale. Walker kritizoval korupci, a zneužití moci v následujících letech a v roce 1874 publikoval The Indian Question, což je rasistický potěr odrážející rasistické předsudky tak rozšířené v americké kultuře 19. a 20. století.

Rok 1876 byl pro Walkera rušným rokem. Henry Brooks Adams usiloval o nábor Walkera, aby se stal šéfredaktorem jeho Boston Post poté, co se mu nepodařilo získat Horace White a Charles Nordhoff pro tuto pozici. Na jaře byl Walker nominován na funkci ministra zahraničí státu Connecticut, kde pracoval na platformě, kterou později ztělesnilo hnutí „Mugwump“ ale nakonec prohrál s Marvinem H. Sangerem s náskokem 7 200 hlasů z 99 000 odevzdaných. V létě se ho fakulta Amherstu pokusila rekrutovat, aby se stal prezidentem, ale místo toho šlo místo reverendovi Julia Hawleyho Seelyeho, aby uklidnil konzervativnější správce.

Walkerův vzestup byl dále zrychlen jeho jmenováním Charlesem Francisem Adamsem, Jr., vedoucím Bureau of Awards na 1876 Centennial Exposition ve Philadelphii. Předchozí světové výstavy v Evropě byly plné národního factionalismu a velkého množství ocenění. Walker zavedl mnohem jednodušší operaci, která nahradila poroty porotci a byla při výběru cen selektivnější. Walker získal formální mezinárodní uznání, když byl jmenován „rytířským velitelem“ Švédskem a Norskem a „komendátorem“ Španělskem. Byl také pozván, aby sloužil jako zástupce generálního komisaře pro Pařížskou výstavu v roce 1878. The Centennial Exposition ovlivnila Walkerovu pozdější kariéru výrazným zvýšením jeho zájmu o technické vzdělání.

Walker přijal opětovné jmenování dozorcem sčítání lidu z roku 1880, protože byl přijat nový zákon vedený kongresmanem Jamesem A. Garfieldem, který mu umožnil jmenovat vyškolené sčítače sčítání bez politického vlivu. Výsledky sčítání lidu z roku 1880 zejména naznačují, že populace v jižních státech se oproti Walkerovu sčítání lidu z roku 1870 nepravděpodobně zvýšila, ale vyšetřování odhalilo, že tento počet byl vyjmenován nepřesně. Walker uveřejnil tento rozpor, i když účinně zdiskreditoval přesnost jeho práce z roku 1870. Desáté sčítání lidu vyústilo v publikaci dvaadvaceti svazků, bylo všeobecně považováno za nejlepší sčítání lidu do té doby a definitivně prokázalo Walkerovu pověst předního statistika národa. Sčítání bylo kvůli své velikosti opět zpožděno a bylo předmětem chvály a kritiky jeho komplexnosti a relevance. Walker také využil této pozice jako tyranské kazatelny, aby se zasadil o vytvoření stálého úřadu pro sčítání lidu, aby nejen zajistil školení a uchování profesionálních statistiků, ale také lepší popularizaci a šíření informací. Po Garfieldových volbách v roce 1880 se spekulovalo, že by Walkera označil za ministra vnitra, ale Walker místo toho přijal nabídku stát se prezidentem MIT na jaře roku 1881.

Walker silně věřil v sociální darwinismus. V roce 1896 napsal v Atlantském měsíčníku článek „Omezení přistěhovalectví“, ve kterém prohlásil, že přistěhovalci z Rakouska, Itálie, Maďarska a Ruska nejsou ničím jiným než „obrovskou masou rolnictva, degradovanou pod naše maximální představy“. Podle historika Mae Ngai Walker věřil, že Spojené státy „mají přirozený charakter a teleologii, k nimž je imigrace vnější a nepřirozená“. Walkerovy teorie byly základem pro americké nativistické hnutí.

Walkerovy vědecké příspěvky jsou všeobecně uznávány jako rozšířené, liberalizované a modernizované ekonomické a statistické teorie díky jeho příspěvkům na mzdy, rozdělení bohatství, peníze a sociální ekonomiku. Ačkoli jeho  argumenty předzněly jak  neoklasicistní ekonomie, tak institucionalismus, není snadno zařaditelný ani do jednoho proudu. Jako profesor politické ekonomie, jeho první významný vědecký příspěvek byly jeho mzdové otázky,  které se snažily odhalit doktrínu mzdových fondů a řešit tehdy radikální pojem povinností mezi zaměstnavatelem a zaměstnanými. Jeho teorie rozložení mezd se později objevila jako zbytková teorie a připravila půdu pro příspěvky Johna Batese Clarka  na  teorii marginální produktivity. Navzdory Walkerově obhajobě  sdílení zisku a rozšiřování vzdělávacích příležitostí pomocí obchodních a průmyslových škol byl uznávaným odpůrcem rodícího se socialistického hnutí a publikoval kritiku populárního románu Edwarda  Bellamyho  Looking Backward.

Počínaje rokem 1879 se Walker a politický ekonom Henry George  zapojili do prominentní debaty o ekonomických nájmech, půdě, penězích a daních. Na základě série přednášek na Harvardu publikoval Walker v roce 1883 svou Land and Its Rent jako kritiku Georgeova pokroku a chudoby z roku 1879. Walkerův postoj k mezinárodnímu  bimetalismu ovlivnil jeho argumenty, že hlavní příčinou hospodářských  depresí nebyly spekulace s půdou, ale spíše omezení peněžní zásoby. Walker také kritizoval Georgeovy předpoklady, že technický pokrok byl vždy úsporou práce a zda půda držená pro spekulace byla neproduktivní nebo neefektivní.

V srpnu 1878 Walker reprezentoval Spojené státy na třetí Mezinárodní měnové konferenci v Paříži a zároveň se zúčastnil Výstavy v roce 1878. Nejen, že byly pokusy Spojených států obnovit mezinárodní stříbrný standard  poražen, ale Walker také musel dokončit zprávu o expozici za pouhé čtyři dny. I když se vrátil do USA v říjnu sklíčeně selháním konference a vyčerpaný svými povinnostmi na Výstavě, cesta zajistila Walkerovi velící národní a mezinárodní pověst.

Walker publikoval mezinárodní bimetalismus v roce 1896, kde ostře kritizoval demonetizaci stříbra z politického tlaku a dopad této změny na ceny a zisky, stejně jako pracovní místa a mzdy pracovníků. Walkerova reputace a postavení v této otázce ho izolovala mezi veřejnými činiteli a učinila z něj terč v tisku. Kniha byla vydána uprostřed prezidentských voleb v roce 1896,  kdy se populistický „stříbrný“ kandidát William Jennings Bryan postavil proti kapitalistickému „zlatému“ kandidátovi Williamu McKinleymu  a konkurenční interpretace postoje předního ekonoma k této otázce se během kampaně staly tzv. politickým fotbalem. Prezidentský kandidát a ekonom nebyli blízkými spojenci, protože Walker obhajoval dvojí standard všech předních finančních zemí, zatímco Bryan obhajoval jednostranný přechod Spojených států na stříbrný standard. Roztržku ještě umocnila rozkol mezi východem a západem v této otázce a také Walkerova všeobecná nechuť k politickému populismu; Walkerovu pozici podpořili konzervativní bankéři a státníci jako Henry Lee Higginson, George F. Hoar, John M. Forbesa nebo Henry Cabot Lodge.

Politická ekonomie, první vydání vydané v roce 1883, byla jednou z nejpoužívanějších učebnic 19. století jako součást American Science Series. Robert Solow  kritizoval třetí vydání (1888) za to, že postrádá fakta, čísla a většinou je plné nepřesných a nerelevantních rozsudků o praktikách a schopnostech domorodých Američanů a přistěhovalců, ale obecně ztělesňuje stav umění ekonomie v té době.

Walker se později ve své kariéře zajímal také o demografii, zejména v otázkách přistěhovalectví a porodnosti. V roce 1882 publikoval knihu Růst Spojených států a v roce 1896 Omezení přistěhovalectví,  kde obhajoval rostoucí omezení kvůli obavám ze snížené průmyslové a intelektuální kapacity  poslední vlny přistěhovalců. Walker také tvrdil, že neomezené přistěhovalectví bylo hlavním důvodem poklesu plodnosti domorodých Američanů 19. století, ale zatímco tento argument byl politicky populární a stal se široce přijímaným při mobilizaci omezení přistěhovalectví, spočíval na překvapivě povrchní statistické analýze, která byla později vyvrácena. Píše také o imigrantech z jižní Itálie, Maďarska, Rakouska a Ruska v Atlantiku, kde Walker tvrdí::

Vstup do našeho politického, společenského a průmyslového života tak obrovských mas rolníků, degradovaných pod našimi nejvyššími představami, je záležitostí, na kterou se žádný inteligentní vlastenec nemůže dívat bez nejvážnějších obav. Tito lidé nemají za sebou žádnou historii, která by byla od přírody, a která by je povzbuzovala. Nemají žádný ze zděděných instinktů a tendencí, díky kterým bylo poměrně snadné vypořádat se s imigrací starých časů. Jsou poraženi muži z poražených ras; představující nejhorší selhání v boji o existenci. Století jsou proti nim, jako staletí byla na straně těch, kteří k nám dříve přišli. Nemají žádné nápady a schopnosti, které by odpovídaly mužům, aby se snadno vypořádali s problémem sebe-péče a seberozvoje a stejně tak patří k těm, kteří jsou potomky z kmenů, které se setkaly pod duby starého Německa, aby vytvořili zákony a vybrali náčelníky.

S ohledem na obtíže při získávání kapitálu pro tyto expanze a navzdory soukromému postavení MIT, se Walker a další členové korporace snažili nalobovat massachusettského zákonodárce kvůli 200 000 dolarovému grantu na pomoc v průmyslovém rozvoji Commonwealthu (4 974 000 dolarů v roce 2016 dolarů). Po intenzivních jednáních, která vyžadovala Walkerovy rozsáhlé kontakty a občanské zkušenosti, v roce 1887 zákonodárce poskytl institutu grant ve výši 300 000 dolarů během dvou let, což by vedlo k grantům společenství v celkové výši 1,6 milionu dolarů před ukončením této praxe v roce 1921.

1889 – fotografie z roku 1865 „Rogersovy“ Budovy v popředí a s „Walkerovou“ Budovou z r. 1883 v pozadí

Walker se snažil postavit novou budovu, která by řešila stále stísněnější podmínky původního kampusu na Boylston Street, který se nachází v blízkosti Copley Square, ve stále módnější a přeplněnější čtvrti Back Bay v Bostonu. Vzhledem k tomu, že ustanovení původního pozemkového grantu zabránila MIT pokrýt více než dvě devítiny ze svého současného pozemku, Walker oznámil svůj záměr vybudovat průmyslovou expanzi přímo naproti Trinity Church,  kde má v úmyslu, že očekávaná opozice povede k příznivým podmínkám pro prodej navrhovaného pozemku a financování výstavby jinde. S teprve začínající finanční prosperitou ústavu, Walker začal výstavbu na částečně-financované expanze, kdy očekával plnou bezprostřednost projektu, aby se stal nástrojem pro získávání finančních prostředků. Strategie byla úspěšná jen částečně, protože budova z roku 1883 měla laboratorní zázemí, které bylo bezkonkurenční, ale také postrádalo vnější architektonickou vznešenost své sesterské budovy a bylo obecně považováno za trn v oku svému okolí. Mechanické obchody byly přesunuty z původní Budovy Rogers v polovině osmdesátých let 19. století, aby se tam mohly ubytovat další programy, a v roce 1892 ústav začal stavbu jiné budovy na náměstí Copley.

Za Walkerova působení byly zahájeny i jiné programy: Elektrotechnika v roce 1882, Chemické inženýrství v roce 1888, Sanitární inženýrství v roce 1889, Geologie v roce 1890, Námořní architektura v roce 1893.