Oblek

Je také nazýván formální, může mít různé barvy, tradičně šedou a tmavě modrou pro nošení ve městě a hnědou nebo olivovou na venkov. V současnosti je populární i černá barva, dříve vyhrazená pouze pro smokingy a fraky. Tmavý oblek se hodí na večerní nošení a ve dne pro formálnější nebo slavnostnější příležitosti, např. do divadla, na koncerty, večeře, promoce nebo plesy. Světlý oblek pro běžné nošení do kanceláře nebo na obchodní schůzky. Společenský oblek se až na výjimky nosí s kravatou, méně často s motýlkem.

Zvýšit slavnostnost obleku je možné pomocí tradičních doplňků jako je vesta (obvykle ze stejného materiálu jako sako a kalhoty, ale může být i z odlišného) nebo kapesníček do kapsičky u saka. U společenského obleku v zemitých tónech volíme hnědé boty. K šedému a modrému obleku je možné nosit jak černé (anglický styl) tak hnědé boty (italský styl). Boty by ovšem neměly být světlejší než kalhoty. Barva ponožek by měla odpovídat barvě kalhot. Na večerní příležitosti se hodí výhradně tmavý oblek a černé polobotky.

Říká se mu také neformální, odpolední či denní. Nosí se buď s kravatou či motýlkem nebo s rozepnutou košilí, přičemž kolem krku může být uvázán šátek či tzv. kravatová šála. Je nošen na neformální obchodní schůzky, vycházky, večírky zahradní party apod. Alternativou k vycházkovému obleku je blejzr, což je sako v námořnické modré barvě, obvykle s kovovými knoflíky, nejčastěji nošené s šedými kalhotami.

Jednořadové a dvouřadové sako

Podle zapínání se obleky dělí na jednořadové a dvouřadové. Dvouřadová saka se během nošení nerozepínají a v současnosti jsou méně častá. Jednořadová saka se rozepínají v sedě a také v uvolněné společnosti. Saka jednořadových obleků mají tradičně tři knoflíky, v současnosti^[kdy?] jsou moderní dva knoflíky (střih přejatý od sportovních sak) a občas se setkáme i s jedním nebo naopak čtyřmi knoflíky. Spodní knoflík saka se nezapíná. U saka se třemi knoflíky se zapínají první dva knoflíky od shora u klasických sak, u sak se zvlněnými klopami (tzv 3-roll-2) pouze prostřední. Počet knoflíků na rukávu saka obleku bývá nejčastěji čtyři, méně často tři. U luxusnějších nebo ručně šitých obleků bývají i tyto knoflíky rozepínací.

Smoking

V Evropě se nazývá smoking, v USA Tuxedo, v Anglii Dinner Jacket. Smoking je formální večerní oblek. Bývá černý, občas v barvě půlnoční modři. Má lesklé (hedvábné) klopy, tradičně buď schodovité, špičaté nebo šálové (západní střih), nebo je bez klop (východní střih). Kalhoty mají po stranách jeden lesklý lampas. Nosí se k němu bílá košile s dvojitými manžetami na manžetové knoflíčky a s běžným nebo s tzv. frakovým límečkem. Ke smokingu patří výhradně černý motýlek (odtud angl. označení „black tie“ pro společenské události vyžadující smoking). Nezbytnou součástí je buď černá hluboko vykrojená smokingová vesta nebo hedvábný smokingový pás, který je obvykle černý, ale může mít i jinou barvu (např. vínový, lahvově zelený). Smoking se nosí s černými lakovanými nebo dobře vyleštěnými polobotkami s uzavřeným šněrováním a černými hedvábnými ponožkami. Je vhodný na slavnostní večerní společenské události, jako jsou slavnostní večeře, galavečery, předávání cen, opery a plesy. Je o stupeň slavnostnější a formálnější než společenský oblek. Neměl by se oblékat před šestou hodinou večerní. Pro letní období a teplé kraje je typická záměna klasického černého smokingového saka za bílé nebo krémové smokingové sako. Vhodným kloboukem ke smokingu je černý homburg.

Smoking je vhodný do divadla při premiérách, derniérách, pro obvyklou návštěvu divadla muži volí oblek tmavších barev s motýlkem nebo vázankou. Hranice mezi použitím smokingu či fraku splývají a nejsou přesně stanovené.

Detaily a doplňky:

• klasický smoking není dle pravidel černý, nýbrž v barvě „půlnoční modři“
• kalhoty bez záložky na krajích se saténovým proužkem
• k „black tie“ se nosí košile s límcem kent, nikoli s frakovým límcem,
• optimální je košile se skrytou légou.
• jednoduché stříbrné manžetové knoflíky,
• černé lakované kožené boty, vzor oxford.

U ostatních akcí, které jsou svátečnější či oficiálnější, se bere frak nebo žaket.

Britský princ Philip a bývalý americký prezident George W. Bush oblečeni ve fraku. Povšimněte si, že exprezidentova vesta sahá níže než kabát, což je v současné době častá chyba.

Frak je černý formální večerní oblek. Frak má kabát se šosy, který se nezapíná, a lesklé špičaté klopy. Nosí se pod něj bílá košile s jednoduchými ztuženými manžetami (dnes se již nosí převážně smokingové košile s dvojitými manžetami) na manžetové knoflíčky s předním štítem vyrobeným z piké. Košile je zapínána na cvoky (studs), které mohou být v různých barvách a provedeních (např. černé, bílé, tvar srdce apod.). Tato košile má frakový límec (tj. stojáček s ohnutými cípy), kdy tento límec může být odnímací (dříve) či může být neoddělitelnou součástí košile. Součástí je i bílá vesta vyrobená z piké, hluboce vykrojená do tvaru V či U, jednořadá nebo dvouřadá s klopami šálovými či tradičními. Vesta bývá nejčastěji bez zadního dílu (tj. backless), popř. se šněrováním. Motýlek je bílý (odtud název „white tie“) a vyrobený z piké, dříve vázaný, dnes převážně předvázaný (což je považováno za faux pas). Černé kalhoty mají lesklý lampas (dříve lampasy dva). Frakové kalhoty mívají vysoko střižený pas a upevňují se k nim pomocí knoflíků šle. Dříve měly kalhoty v zadní části rozparek ve tvaru rybího ocasu („fishtail“). Frak může mít různé množství knoflíků (8, 6, 4, 2 i žádný). Frak se vyvinul z frakového kabátce („frock coat“) a odtud pochází také jeho název v němčině a češtině. Dříve byl frak nošen (do 30. let 20. století) s černou vestou. Vesta by neměla přesahovat pod střih frakového kabátu (toto ovšem vždy neplatilo).

Frak je to nejslavnostnější a nejformálnější večerní pánské oblečení. Dnes se nosí jen zřídka, ve velké míře byl během 20. stol. nahrazen smokingem. Nosí se na ty nejformálnější večerní události, jako je např. ples v opeře nebo státnické večeře. Ve fraku obvykle vystupují také tanečníci klasických tanců či hudebníci a dirigenti vážné hudby.

K fraku se mohou nosit bílé rukavice, tradičně z jemné kůže, dnes spíše z bavlny. Při chůzi na ulici se přes frak nosí vždy černý svrchní kabát nebo tradiční operní plášť a jedinou vhodnou pokrývkou hlavy je černý cylindr. Pro specifické účely v diplomacii je frak výjimečně nošen ve dne, v tomto případě ovšem s černou vestou.

Americký president Ronald Reagan a japonský císař Hirohito oblečeni v žaketu

Žaket je formální denní oblek. Dnes se nosí jen výjimečně, např. na velké, zejména šlechtické svatby nebo na dostihy Royal Ascot v Anglii. Je to denní obdoba fraku. Sestává z černého nebo antracitového kabátu, který má vepředu šikmo ustřižené šosy, zapínání na jeden knoflík a špičaté klopy, šedých formálních kalhot s proužky, kostkami nebo vzorem tzv. psího zubu a světle šedé nebo béžové vesty. Košile je bílá nebo v bledé barvě s bílým límečkem, manžety košile jsou dvojité na manžetové knoflíčky, límeček bývá tradičně odepínací. K žaketu se nosí buď klasická kravata (tradičně šedá nebo černá, v současnosti i barevná) s ohrnutým límcem košile nebo formální askot (zvláštním způsobem uvázaný šátek) s tzv. frakovým límečkem. Místo kravaty nebo askotu je možný i vzorovaný motýlek. K žaketu je vhodné obouvat buď černé polobotky s uzavřeným šněrováním nebo obdobně střižené kotníkové boty. K žaketu se nosí černý nebo šedý cylindr, případně také hůlka a šedé semišové nebo bledě žluté jelenicové rukavice.

Alternativní variantou, rozšířenou pouze v Británii je žaketový oblek („morning suit“), u nějž má kabát, kalhoty a vesta stejnou středně šedou barvu. Ten je méně formální než žaket.

Další alternativou je nošení krátkého černého saka namísto dlouhého žaketového kabátu. Tomuto oblečení se v Německu říká Stresemann podle kancléře, který ho nosil. Vhodným kloboukem bývala černá buřinka nebo homburg. Tato méně formální kombinace byla běžná v první polovině 20. stol., nejpozději v průběhu první půle 80. let však prakticky vymizela. Stresemann nosí např. známá postava pořadů pro děti pan Tau.