Fortuna (planetka)
(19) Fortuna je jednou z největších planetek v hlavním pásu planetek. Složením se podobá trpasličí planetě (1) Ceres; má tmavý povrch pokrytý jednoduchými uhlíkatými látkami.
Fortuna | |
---|---|
Identifikátory | |
Označení | (19) Fortuna |
Předběžné označení | A902 UG |
Katalogové číslo | 19 |
Objevena | |
Datum | 22. srpna 1852 |
Místo | Londýn |
Objevitel | John Russell Hind |
Jméno po | Fortuna |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Epocha | 2006-09-22 00:00:00,0 UTC 2454000,5 JD |
Velká poloosa | 2,4414 AU 365 233 430 km |
Excentricita | 0,1593 |
Perihel | 2,0525 AU 307 044 100 km |
Afel | 2,8304 AU 423 432 070 km |
Perioda (oběžná doba) | 3,8148 roku 1393,352 dne |
Střední denní pohyb | 0,2584°/den |
Sklon dráhy k ekliptice | 1,5734° |
Délka vzestupného uzlu | 211,3712° |
Argument šířky perihelu | 181,9583° |
Střední anomálie | 89.3523° |
Průchod perihelem | 2005-10-11 03:57:07,4 UTC 2453654,6647 JD |
Rotace tělesa | |
Perioda rotace | 7,445 h |
Fyzikální vlastnosti | |
Absolutní hvězdná velikost | 7,13 |
Odhadovaný průměr | 220 (225×205±12) km |
Albedo | 0,028±0,001 |
Hmotnost | ~ 1,2×1019 kg |
Střední hustota | ~ 2,0 g/cm³ |
Gravitační parametr | ~ 0,80 km³/s² |
Zrychlení na povrchu | ~ 0,066 m/s² ~ 6,7×10−3 g |
Úniková rychlost | ~ 120 m/s |
Spektrální třída | C (G) |
Historie
Objevil ji J. R. Hind, a to 22. srpna 1852 na londýnské soukromé hvězdárně George Bishopa. Pojmenoval ji po Fortuně, římské bohyni štěstí.
Popis objektu
Tato planetka patří na základě spektroskopických průzkumů do skupiny C, tedy uhlíkatých objektů a to do podskupiny G, neboť v infračervené oblasti byly zjištěny spektrální pásy, odpovídající chemickým vazbám C—H. Dá se z toho usoudit, že její povrch obsahuje značné množství tholinu, vznikajícího fotolýzou uhlovodíků působením jednak slunečního ultrafialového záření, tak korpuskulárního kosmického záření. Další spektrální pásy ukazují na přítomnost hydratovaných křemičitanů a oxidů železa. Zdá se být prokázané, že se její povrch nejvíce blíží složení chondritických meteoritů třídy CM. Někteří astronomové tuto planetku dokonce spolu s (1) Ceres považují za mateřské těleso uhlíkatých chonditů (např. meteoritu Murchison).
V roce 1993 uskutečnil Hubbleův vesmírný dalekohled první podrobná pozorování. Bylo zjištěno, že planetka má v průměru asi 0,2 úhlové vteřiny a téměř kulovitý tvar. Pátrání po jejích družicích bylo bezvýsledné.
Několika pozorovaných zákrytů hvězd bylo též použito k upřesnění velikosti tohoto tělesa.
Průzkum objektu
Tato planetka dosud nebyla zblízka zkoumána žádnou pozemskou sondou. V 90. létech 20. stol. ruští vědci ve spolupráci s německými ji navrhovali jako jeden z možných cílů kosmické mise s cílem odběru vzorků hornin vzhledem k tomu, že se pohybuje ve vnitřní části hlavního pásu planetek a protože představuje zřejmě charakteristického zástupce třídy objektů s málo přeměněným materiálem z doby formování sluneční soustavy. Byla též na seznamu potenciálních cílů pozorování zblízka později zrušeného projektu sondy CRAF (Comet Rendezvous and Asteroid Fly-by).
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fortuna (planetka) na Wikimedia Commons
- (19) Fortuna na webu České astronomické společnosti