Chondrit

Chondrity jsou nejstarší známé materiály ve sluneční soustavě. Takřka všechny jsou staré 4,56 miliardy let. Zhruba 86 % známých meteoritů tvoří právě chondrity a jsou tak jejich největší skupinou. Není však jisté, zda i v meziplanetárním prostoru tyto horniny takto převažují.

Chondrity obsahuje stejné množství a poměr prvků jako Slunce (kromě těkavých prvků jako vodík a hélium), a tak se soudí, že vznikly několik miliónů let po zrodu sluneční soustavy.[2]

Po dopadu na zem mívají chondrity černou natavenou povrchovou vrstvu, která vznikla při letu zemskou atmosférou.[1] Tato vrstva je většinou tenká a proto vlivem povětrnostních vlivů časem zmizí.

Složení

Meteorit Phnom Penh z roku 1868

Chondrity obsahují kulové částice – takzvané chondruly nebo chondry – kuličky o velikosti obvykle několika mm,[1] tvořené olivínem, plagioklasem, pyroxenem a často také kovy a sulfidy. Jsou to rychle ochlazené části meteorické taveniny. Tyto struktury se v pozemských horninách nevyskytují.

Původně byly chondrity definovány jako meteority obsahující chondruly. Protože některé meteority chondruly neobsahují,[1] je nyní přidána i podmínka pro poměr těžších chemických prvků podobný slunečnímu.[2]

Chondrule pod mikroskopem

Existují i speciální typy chondritů:

• Uhlíkaté chondrity (anglicky carbonaceous chondrite) – chondrity, které obsahují více než 0,2 % uhlíku ve formě jednoduchých organických sloučenin.[3] Jde o nejméně přetvořené chondrity, Jsou velmi křehké, takže pravděpodobnost jejich rozpadu v atmosféře je velmi vysoká a proto jsou jejich nálezy vzácné.
• Enstatitové chondrity (anglicky enstatite chondrite) – vzácně se vyskytující chondrity s poměrem obsahu hořčíku a křemíku Mg/Si = 0,83.