Formační tanec

Formační tanec se poprvé objevil v tanečních sálech divadla London Astoria v roce 1932. Olive Ripmanová ho tehdy představila pod názvem „pattern dancing“ („tanec dle vzoru“) .[2] Brzy se z něj vyvinula samostatná soutěžní taneční disciplína.[3]

Soutěže formačních týmů se začaly objevovat ve třicátých letech v Anglii a rozšířily se do mnoha dalších zemí. Konaly se také mezinárodní šampionáty. Formační tanec byl důležitou součástí televizního programu kanálu BBC Come Dancing, kdy proti sobě soutěžily formační týmy Franka a Peggy Spencerových a tým Constance Millingtonové.[4] Formační tanec dosáhl vrcholu své popularity v šedesátých letech, ale nyní znovu sbírá síly především díky tomu, že týmy z celého světa mají možnost proti sobě soutěžit, a tak se neustále zdokonalovat.[5]

Tým XS Latin z Cambridge při své formaci Priscilla na Mistrovství světa latinskoamerických formací v Moskvě 2010

Choreografie formace zahrnuje jak choreografické zpracování prvků tanečního sportu, tak celkové schéma pohybu jednotlivých párů po tanečním parketu. Od všech párů se očekává, že budou dodržovat rytmus hudby a jejich pohyby budou co nejvíce v souladu. Za synchroničnost jsou totiž týmy bodovány.

B-tým TC Ludwigsburg na národním šampionátu v německém Rüsselsheimu v roce 2009.

Latinskoamerická taneční formace je tvořena skupinou pěti mezinárodních latinskoamerických tanců: sambou, cha-chou, rumbou, paso doble a jivem.

Standardní formace je směsí pěti mezinárodních standardních tanců: waltzu, tanga, valčíku, slowfoxu (neboli slowfoxtrotu) a quickstepu

V nástupu a odchodu se běžně užívá trochu volnější forma choreografie, která může obsahovat prvky jazz dance, baletu nebo jakéhokoli jiného druhu tance. Nástup i odchod jsou zřetelně odděleny gongem od hlavní choreografie. Celé vystoupení obvykle trvá 6 minut.

Formační choreografie umožňuje tanečníkům předvést kromě pohybových schopností celého týmu i jejich vlastní techniku. Oproti individuálním soutěžím se hojně využívá variací „na kruhu“ a taktéž variací s „řetězovým efektem“.

Útvary (také známé jako obrazce): diamanty, čtverce, diagonály, kruhy a řady, jsou platnou součástí choreografie. Hodnotícími kritérii jsou rozmístění soutěžících na parketu, čitelnost jednotlivých obrazců a přechodových fází mezi nimi.

Mezi specialisty na formační choreografii patří Ona Skaistutė Idzelevičienė,[6] Roberto Albanese, Horst Beer, David Mallabone a Rachael Holland.

Mezinárodním řídícím orgánem je Světové federace tanečního sportu (WDSF[7]) (která byla uznána i Mezinárodním olympijským výborem). Soutěžící týmy musí být součástí některé ze členských organizací jako např. Českého svazu tanečního sportu .

Následující text je souhrn WDSF pravidel pro evropské i světové formační soutěže.

• Každá členská země může vyslat 2 formační týmy, aby soutěžily v každé ze dvou mezinárodních stylů (Latina a Standard).
• Tyto týmy jsou vybrány na základě národních soutěží, jako např. Mistrovství České republiky formací.
• Mezinárodní soutěže se musí účastnit týmy alespoň ze 4 zemí.
• Platí zde běžná antidopingová pravidla jako u jakéhokoli jiného sportu.
• Všichni soutěžící musí patřit do kategorie amatérů.
• Každý tým musí obsahovat 6 či 8 tanečních párů.
• Ve standardní části muži musí mít černé nebo sytě tmavě modré oblečení.
• V latině mají muži povoleny barevné košile, ale všichni musí být oblečeni stejně.
• Ve standardní formaci musí sólo trvat maximálně 8 taktů. Toto neplatí pro latinskou formaci, kde sólo části většinou hrají větší roli.
• V hlavní „hodnocené“ části vystoupení nejsou povoleny zvedací figury, ale většinou se mohou vyskytnout v nástupu a odchodu, které jsou jasně odděleny gongem.
• Choreografie musí mít maximálně 6 minut včetně příchodu na parket a odchodu z něj (nástup, odchod). Pouze 4 a půl minuty z tohoto času je skutečně hodnoceno, proto se používá gong, aby jasně vymezil, které části mají být hodnoceny.
• Soutěžící týmy musí být hodnoceny porotci, kteří mají s formacemi zkušenosti.

V počátečních kolech porotci volí týmy, o kterých si myslí, že by měly postoupit do dalšího kola. Ve finále jsou týmy ohodnoceny známkou, která vyjadřuje osobní názor porotců na pořadí týmů. K určení konečného umístění slouží postupový klíč (skating system).

Mezi další významné soutěže patří např. Blackpool Dance Festival v anglickém Blackpoolu a Donaupokal Invitational Competition ve Vídni. Důležitou pozici zaujímá také Německo, které má několik formačních týmů, a kde se každý rok koná řada soutěží.

Toto je seznam formačních týmů dospělých, kteří každoročně soutěží na mistrovství světa formací WDSF. V současnosti se eviduje 22 latinskoamerických a 18 standardních týmů, které každoročně soutěží o světový pohár.

V následující tabulce jsou jména týmů, které se umístily na prvním a druhém místě na mistrovství světa WDSF:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Formation dance na anglické Wikipedii.