Fluorid chlorylu

Fluorid chlorylu je chemická sloučenina se vzorcem ClO2F. Běžně se získává jako vedlejší produkt reakce fluoridů chloru s kyslíkem.[1] Jde o fluorid kyseliny chlorečné.

Fluorid chlorylu

Kalotový model fluoridu chlorylu

Obecné
Systematický název Fluorid chlorylu
Anglický název Chloryl fluoride
Sumární vzorec ClO2F
Vzhled plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS 13637-83-7
PubChem 139523
SMILES FCl(=O)=O
InChI 1/ClFO2/c2-1(3)4
Vlastnosti
Molární hmotnost 86,4502 g/mol
Teplota tání −15 °C
Teplota varu −6 °C
Hustota 3,534 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

Fluorid chlorylu byl poprvé připraven roku 1942 fluorací oxidu chloričitého.[2] Sloučenina je běžně připravována reakcí chlorečnanu sodného s fluoridem chloritým.

6 NaClO3 + 4 ClF3 → 6 ClO2F + 2 Cl2 + 3 O2 + 6 NaF

Struktura

V souhlasu s teorií VSEPR je tvarem molekuly trigonální pyramida, stejný tvar má i fluorid bromylu (BrO2F). Na rozdíl od nich je fluorid jodylu (IO2F) polymerní.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloryl fluoride na anglické Wikipedii.

  1. Inorganic synthesis. Volume 24. New York: [s.n.] 1 online resource (xxii, 391 pages) s. ISBN 9780470132555, ISBN 0470132558. OCLC 86223516 S. 3–5.
  2. SCHMITZ, H.; SCHUMACHEB, H. J. Über eine neue Reaktion des Chlordioxyds. Die Bildung einer Verbindung der Formel ClO2F. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1942-04-29, roč. 249, čís. 3, s. 238–244. Dostupné online [cit. 2019-07-14]. ISSN 0863-1786. DOI 10.1002/zaac.19422490302. (německy)
  3. WIBERG, NILS. Lehrbuch der anorganischen Chemie. 101., verb. und stark erw. Aufl. / von Nils Wiberg. vyd. Berlin: Gruyter XXXIX, 2033 Seiten s. ISBN 3110126419, ISBN 9783110126419. OCLC 237142268

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.