Flettnerův rotor
Flettnerův rotor je rotující válec využívající Magnusův jev. Může být použit na lodích podobně jako plachta.
Byly prováděny také pokusy s letadlem vybaveným Flettnerovým rotorem jako nosnou plochou. Pokusy o využití Flettnerova rotoru pro všelijaké aplikace se občas objevují znovu.
Magnusův jev spočívá v rozdílném tlaku proudícího plynu na protilehlých stranách rotujícího tělesa (v praxi to je patrné např. při tenisu, kde míčku udělená rotace způsobuje zakřivení dráhy letu). Boční vítr, který obtéká rotující Flettnerovy válce, vytváří při správném směru otáčení podtlak na přední straně válce, díky čemuž se loď pohybuje dopředu. Výhodou tudíž má být jednoduchost ovládání oproti plachtám, a zároveň využití menších motorů k rotaci válců, než by bylo třeba k samotnému pohonu lodi lodním šroubem.
Historie
Poprvé jej použil pro pohon lodi ve dvacátých letech 20. století německý vynálezce Anton Flettner. V letech 1919-1920 zkonstruoval pokusnou loď Buckau a stala se technologickým unikátem. Další uplatnění našla technologie u nákladní lodi Barbara se třemi Flettnerovými rotory různých velikostí. Oproti běžným lodím měla o více než polovinu větší výkon. Přesto se kvůli vyšším nákladům neprosadila v boji s loděmi poháněnými ropou. Definitivně se tato plavidla vytratila z hladin moří v roce 1933.
Až v roce 1983 se k myšlence vrátil Jacques-Yves Cousteau s lodí Alcyone a dnes se při snaze minimalizovat použití fosilních paliv hledají alternativní možnosti pohonu lodí, mezi které technologie Flettnerových rotorů zajisté patří.
Dnešní využití
V řadě zemí světa, jako Německo nebo Finsko, se snaží tuto technologii využít ke zvýšení výkonu lodí a tedy redukce používaného paliva (např. německá technologie deklaruje 25% úsporu paliva). Na univerzitě v německém Flensburgu se vyvíjí katamarán s tímto přídavným pohonem.
V pořadu televizní stanice Discovery byla vyzkoušena metoda, kterou vymysleli Stephen H. Salter a John Latham. Dle jejich teorie by k vyřešení skleníkového efektu[1] přispěla stavba 1500 robotických lodí poháněných Flettnerovými rotory, jež by rozprašovaly do vzduchu mořskou vodu a tím by zvětšily odrazivost mraků. Podle plánů vědců by měly být rotory vyrobeny z uhlíkových vláken a měly by putovat oceánem rychlostí šesti uzlů.
Firma Norsepower rotorové plachty instalovala v roce 2014 na malou nákladní loď a v roce 2018 na trajekt mezi Švédskem a Finskem. Lodní společnost Maersk Tankers se v roce 2018 rozhodla otestovat možnost využití energie z větru pro pohon svých nákladních lodí.[2]
Letadla s Flettnerovými rotory
Rotory vytváří sílu kolmou na směr proudícího vzduchu, mohou být tedy použity místo křídel u letadel. Při stejné rychlosti zajišťují dokonce mnohem vyšší zdvih oproti obvyklé konstrukci křídel - technologie tedy umožňuje nižší rychlost. Princip se již ukázal být funkční na modely s rozpětím křídel přibližně jeden metr. Nicméně, modely rovněž poukázaly na problémy se stáčením vzduchu způsobeným Coriolisovou silou.
Roku 1930 byl postaven prototyp hydroplánu s rotory místo křídel. Není ovšem jasné, zda je letadlo vůbec schopno letu, přes snahy se tedy dosud nepodařilo vyrobit plně letuschopný model reálné velikosti.