Filosofem

Varg Vikernes nahrál první čtyři studiová alba svého projektu Burzum mezi lednem 1992 a březnem 1993 v bergenské koncertní síni Grieghallen. Nahrávky vycházely postupně, vždy s několikaměsíční prodlevou mezi nahráváním a vydáním. Vikernes se mezitím stal součástí rané norské blackmetalové scény a poznal Euronymouse, kytaristu skupiny Mayhem. Údajně se spolu s ostatními hudebníky zúčastnil vypálení čtyř kostelů.[5] V srpnu 1993 Vikernes Euronymouse před jeho bytem v Oslu ubodal;[6] později tvrdil, že v sebeobraně.[7][8] Za několik dní byl Vikernes zatčen a v květnu 1994 dostal za vraždu, žhářství a vlastnění trhavin[8] v Norsku nejvyšší možný trest, a sice 21 let odnětí svobody.[8]

Úvodní skladbu alba Filosofem, „Burzum“, nahrál Vikernes v září 1992 jako úplně první skladbu v historii skupiny; měla být součástí alba Hvit lyset tar oss. Nebyl s ní ale spokojen, proto ji o šest měsíců později nahrál znovu.[9][10]

Nahrávání probíhalo záměrně ve špatných podmínkách, aby bylo dosaženo syrového lo-fi zvuku (úroveň produkce jako takové byla přitom vysoká).[11] Vikernes tak vystupoval proti hudbě své doby, která se naopak snažila být ve všem dokonalá.[10] Celá nahrávka vznikla za pouhých 17 hodin, všechny skladby byly nahrány na první pokus; dle Vikernese jsou případné drobné chyby přirozenou součástí hudby.[10] Místo zesilovače zapojil kytaru do bratrova sterea a použil overdrive pedál.[10] Svého zvukového technika požádal, aby mu na nahrání zpěvu poskytl nejhorší mikrofon, který měl; nakonec použil starou náhlavní soupravu z helikoptéry, čímž dosáhl zvuku, který je zastřený a jakoby vzdálený.[10]

Album nakonec vyšlo až v lednu roku 1996 pod Misanthropy Records a Vikernesovým vlastním vydavatelstvím Cymophane Productions formou CD digipaku, později též jako limitovaná edice ve formátu A5.[1] K úvodní skladbě vznikl videoklip režírovaný Davidem Palzerem. Natáčení probíhalo dle psaných pokynů, které Vikernes posílal z vězení.[12] Jedná se o sestřih různých, převážně přírodních motivů – ohně, mraků, bouřky, lesů či balvanů popsaných runami. Video končí přibližujícím se záběrem na světlo, prosvítající skrz stromy. Klip vysílaly pod německým názvem „Dunkelheit“ hudební televizní stanice MTV a MTV2 (metalový pořad Headbanger's Ball) a VH1; vyšel také na kazetě.[13]

Původní malba Op under Fjeldet toner en Lur od Theodora Kittelsena

Zvuk Filosofem se nese v duchu předchozího Vikernesova experimentování s minimalismem, opakovanými motivy a prvky ambientní hudby v rámci black metalu. Všechny skladby jsou poměrně dlouhé (nejkratší má přes sedm minut) a většinou se skládají jen z několika málo hudebních motivů.[3] Například přes osm minut trvající skladbu „Jesu død“ tvoří převážně variace téhož kytarového riffu.[1]

Úvodní píseň „Burzum“ („temnota“)[pozn 1] stojí na pokraji black metalu a dark ambientu[3] – důležitou roli hraje výrazná melodie syntezátoru, která doplňuje zkreslenou kytaru a chraplavé vokály.[15] Další dvě písně se blíží klasickému black metalu, zejména rychlejším tempem a použitím techniky dvou basových bubnů.[16] Nejdelší ambientní skladba v historii projektu Burzum, „Rundtgåing Av Den Transcendentale Egenbetens Støtte“, rovněž sestává téměř výhradně z jedné opakované melodie, která se v polovině změní z harmonického ostinata na basové.[3] Zbývající dvojice skladeb s názvem „Decrepitude“ se navzájem doplňuje – první zahrnuje zpěv a kytary, druhá je instrumentální a zaměřuje se na klávesovou melodii a zvukové efekty na pozadí první písně.

Přední strana alba zobrazující dívku s trumpetou je výřez z obrazu Op under Fjeldet toner en Lur (Nahoře v horách zní trubka) norského malíře Theodora Kittelsena. Další jeho ilustrace se objevují v bookletu.

Autor alba, norský multiinstrumentalista Varg Vikernes

Filosofem bylo díky Vikernesově slávě (na blackmetalové album) velkým prodejním úspěchem. Reakce kritiky byly převážně pozitivní; recenzenti většinou kritizovali (pokud vůbec něco) skladbu „Rundtgåing“ pro její monotónnost a neoriginalitu.[1][3][15][16] Robert Müller z magazínu Metal Hammer k ní napsal toto: „Je to téměř nekonečně dlouhá klávesová kompozice, na které neshledávám nic, o čem by stálo za to napsat.“ Album však zároveň podle něj obsahuje čtyři do té doby nejlepší skladby projektu Burzum a proto mu celkem dal pět bodů ze sedmi.[2] Různé zdroje album považují za poslední z „klasické éry“ Burzum a často také za nejlepší desku v historii skupiny.[1][3][11][16] Vikernes sám nahrávku považuje za „poněkud zvláštní, a rozhodně ne dokonalou, ale dobrou“.[14]

Album se rovněž umístilo v mnoha žebříčcích blackmetalových alb – dostalo se na 17. místo 30 nejlepších blackmetalových alb magazínu Loudwire[17] a na 9. místo 100 nejlepších blackmetalových alb magazínu Decibel,[18] na stránce bestblackmetalalbums.com je 26. ze 100 nejlepších blackmetalových nahrávek[19] a jedno z více než 150 alb, které jsou označené jako „klasika“.[20]

Coververzi skladby „Burzum“ nahrály např. maďarské blackmetalové skupiny Teurgia[21] a Svoid[22] či americká kapela Utstøtt.[23]

Zkrácená verze „Rundtgåing Av Den Transcendentale Egenbetens Støtte“ je součástí soundtracku amerického experimentálního filmu Gummo.[pozn 2][24] Opakující se motiv z této skladby použil rapper Gucci Mane v písni „Pussy Print“ na svém devátém studiovém albu Everybody Looking.[25]

CD, kazety a LP reedice

Všechny skladby napsal(i) Varg Vikernes. 

• Kazetová vydání začínají stranu B skladbou „Rundtgåing“. Na reedicích LP od roku 2005 je „Rundtgåing“ na straně C a „Decrepitude .ii.“ na straně D.

Původní LP

• Varg Vikernes (Count Grishnackh) – vokály, kytara, baskytara, bicí, syntezátory, produkce
• Elrik Hundvin (Pytten) – produkce