Filodendron

Filodendrony jsou drobné až značně rozměrné, stálezelené, jednodomé byliny. Stonek je dlouhý nebo zkrácený, nezřídka šplhavý nebo plazivý, často se vzdušnými kořeny. Výjimečně může být stonek vzpřímený a rostlina má stromovitý vzrůst. Listy jsou celistvé nebo různým způsobem laločnaté až hluboce členěné (výjimečně znoženě složené), s dlouhými, poněkud sukulentními řapíky a na bázi s krátkou pochvou. Květenstvím je palice podepřená toulcem. Květenství jsou jednotlivá nebo ve skupinách po několika, zpravidla krátce stopkatá. Toulec bývá mezi spodní, zavinutou částí a horní člunkovitou částí zaškrcený. Palice je přisedlá nebo stopkatá, složená z jednopohlavných, bezobalných květů. Ve spodní části je zóna samičích květů, nahoře zóna samčích květů. Obě zóny jsou obvykle odděleny pásem sterilních květů se staminodii. Výjimečně je zóna sterilních květů i na vrcholu palice. V samčích květech je 2 až 6 tyčinek. Semeník samičích květů obsahuje nejčastěji 4 až 8 komůrek, může jich ale být i mnohem více. V každé komůrce je 1 až mnoho vajíček. Plodem je bílá, oranžová nebo červená, vejcovitá až téměř válcovitá bobule obsahující drobná až poměrně velká semena. Semena jsou podlouhle vejcovitá až elipsoidní, většinou bez míšku.[1][2][3]

• 
  Philodendron giganteum
• 
  Listy Philodendron lacerum
• 
  Philodendron grazielae
• 
  Květenství Philodendron martianum
• 
  Květenství Philodendron undulatum
• 
  Plodenství Philodendron fragrantissimum

Philodendron blanchetianum v brazilském altlantickém lese

Rod zahrnuje asi 482[4] až 538[5] popsaných a uznávaných druhů, celkový počet je ale vyšší a je odhadován asi na 700.[4] Je to druhý největší rod čeledi árónovité.[6] Je rozšířen výhradně v tropické Americe. Areál sahá od severního Mexika přes Střední Ameriku po Paraguay a severní Argentinu a zahrnuje i Karibské ostrovy.[5] Centrum druhové diverzity je v Brazílii.[7]

Filodendrony rostou zejména v tropických deštných lesích, podstatně řidčeji v řídkých tropických lesích (východobrazilský atlantický les), bažinách a podél vodních toků. Rostou jako epifyty či poloepifyty na stromech, jako litofyty na skalách a útesech, nebo jako oddenkové byliny na pevné zemi či v bažinách. Vyhledávají zejména stinná stanoviště.[8]

Filodendrony mají zajímavý specializovaný způsob opylování, který je obdobný u rodu Philodendron i Thaumatophyllum a je spojen s výraznou tvorbou tepla (termogeneze). Jejich květenství vyhledávají vrubounovití brouci rodů Cyclocephala a Erioscelis z podčeledi Dynastidae, přičemž každý druh filodendronu je zpravidla spojen s určitým druhem brouka.[9]

V květenstvích nejprve dozrávají samičí květy a až poté nastává samčí fáze kvetení, při níž se uvolňuje pyl ze samčích květů. Tento mechanismus zabraňuje samoopylení. Tvorba tepla začíná při otevírání toulce a vrcholí ve večerních hodinách následujícího dne v samičí fází kvetení. Květenství v souvislosti se zvýšenou teplotou šíří silnou vůni a láká poletující bouky, kteří se v něm shromažďují a konzumují sterilní květy a exudát z květů. Teplota v květenství může okolní teplotu přesahovat až o 24 °C. Nejvyšší naměřená teplota dosahovala u druhu Thaumatophyllum bipinnatifidum 43 °C, což je v rámci rostlinné říše dosud nejvyšší, rekordní zjištěná hodnota související s termogenezí. Po skončení samčí fáze kvetení květenství vychládá a brouci se rozletují vyhledat nový zdroj tepla a potravy.[10][11][12][13][14][15]

Listy filodendronů jsou zřídka napadány býložravým hmyzem. Plody filodendronů konzumují plodožraví netopýři (např. Rhinophylla pumilio, Carollia brevicauda, C. perspicillata, Sturnira tildae, S. lilium).[16] Také výhony a plody Thaumatophyllum bipinnatifidum vyhledávají opice a netopýři.[17]

• 
  Samčí a samičí zóna květů Philodendron acutatum
• 
  Nosorožíkovitý brouk rodu Cyclocephala

K diverzifikaci rodu Philodendron došlo v období raného až středního miocénu v oblasti Amazonie. Později se rozšířil i do východobrazilského atlantického lesa a suchých křovinatých biotopů (cerrado, caatinga).[7]

Filodendrony obsahují podobně jako celá řada jiných árónovitých rostlin (z pokojových např. difenbachie, toulitky a toulcovky) v pletivech jehlicovité krystaly (rafidy) šťavelanu vápenatého, které způsobují po požití rostliny podráždění ústní dutiny a trávicího traktu. Mimo vlastního dráždivého efektu otevírají rafidy cestu do sliznic různým toxickým složkám obsaženým v rostlinné šťávě, jako jsou prostaglandiny, histamin a proteolytické enzymy. U lidí se otrava projevuje podrážděním trávicího traktu doprovázeným nevolností, zvracením a průjmem, často se ale po požití žádné zjevné příznaky nedostaví. Mezi rostlinami, jejichž požití je ve Spojených státech konzultováno s toxikologickými centry, zaujímají filodendrony 2. místo (na prvním místě jsou toulcovky) a převážná většina případů se týká dětí. U domácích zvířat se otrava projevuje zejména sliněním, zánětlivým opuchnutím sliznic, zvracením a několikadenní ztrátou chuti k jídlu. V lehčích případech příznaky zpravidla za několik dní odezní a zásah veterináře nebývá nutný. Ve vážných případech spočívá léčba v podávání protizánětlivých prostředků. Mimo dráždivého působení rafidů na sliznice byl pozorován také neurotoxický a nefrotoxický účinek, a to zejména u koček. Šťáva některých druhů filodendronu může při kontaktu s pokožkou (zejména opakovaném - senzibilace) způsobit dermatitidu. Pokud se dostane do oka, může dojít k závažnému zánětu spojivek.[18][17][19]

Rod Philodendron je v rámci čeledi Araceae řazen do podčeledi Aroideae a tribu Philodendreae. V minulosti byl členěn do tří podrodů: Meconostigma, Philodendron a Pteromischum. Za nejblíže příbuzný rod byl považován rod Homalomena, rozšířený v tropické Americe a Asii. Výsledky fylogenetických studií ukázaly, že rod Homalomena v klasickém pojetí je parafyletický a asijské a americké druhy představují dvě samostatné vývojové větve. V roce 2016 byly americké druhy tohoto rodu (celkem 16 druhů) vyčleněny do rodu Adelonema. V roce 2018 byla z rodu Philodendron vyčleněna sekce Meconostigma (21 druhů) do samostatného rodu Thaumatophyllum. Od rodu Philodendron s.str. se odlišuje jak morfologicky (stromovitý vzrůst, dobře vyvinutá zóna sterilních květů v květenství, laloky na blizně, znaky na cévních svazcích), tak i ekologií (preference otevřených, slunných biotopů).[7][6] Do tohoto nového rodu náležejí i některé známější a pěstované druhy filodendronů, jmenovitě T. bipinnatifidum a T. speciosum.[5]

Thaumatophyllum (Philodendron) bipinnatifidum

Filodendrony náležejí mezi často pěstované a oblíbené pokojové rostliny. Jsou vesměs nenáročné a snesou i stinné stanoviště. Většina druhů nemá ráda přímé sluneční světlo, některé mají vyšší nároky na vzdušnou vlhkost. Byla vypěstována i řada hybridů, často s nejasným původem. Hybridní rostliny většinou nekvetou. Asi nejčastěji pěstovaným druhem je Philodendron hederaceum, známý pod starším názvem Philodendron scandens. Z dalších druhů se pěstuje např. Philodendron erubescens, P. hastatum a P. laciniatum. V tropech se filodendrony pěstují i jako venkovní okrasné rostliny. Potřebují vlhkou půdu a teploty neklesající pod 13 až 16 °C. Rozměrné listy má vzpřímeně rostoucí Thaumatophyllum bipinnatifidum (syn. Philodendron bipinnatifidum, P. selloum, P. lundii), T. speciosum a jejich kříženec, T. × evansii. Znožené listy neobvyklého vzhledu má P. goeldii.[20][8][3]

• 
  Philodendron elegans jako pokojová rostlina
• 
  Pohledné olistění Philodendron melanochrysum
• 
  Zajímavě tvarované listy Philodendron squamiferum
• 
  Kultivar 'Maidaianum' se zářivě červenými mladými listy
• 
  Philodendron erubescens 'Gold'