Ferdinand Schörner

Svoji přezdívku Krvavý Ferdinand získal díky svému tvrdému přístupu k nejbližším spolupracovníkům, důstojníkům a v podstatě všem vojákům. Nejvyšší i nižší důstojníci a mužstvo jím obecně pohrdalo^[zdroj?] zejména za brutální metody na jeho podřízených a servilní postoj vůči nacistické špičce. Vrcholem jeho politiky byl rozkaz z roku 1945, kdy měli být všichni vojáci nalezeni za linií fronty bez písemného potvrzení, na místě bez soudu na jeho zodpovědnost popraveni. Stejně tak měli být popraveni na místě všichni dezertéři a zbabělci (die Feigheit), kteří utekli z boje. Trest smrti byl nařízen také na každého vojáka bez rozdílu hodnosti, který byl zatčen v civilním oděvu. V březnu 1945 chtěl Schörner nechat popravit generálmajora Hannse von Rohr, protože odmítl střílet vojáky, kteří unikli před sovětskými tanky. Nejvyšší velení německé armády (OKH) zmírnilo trest smrti na degradaci.

Ke konci války působil na straně německé armády proti povstání v Praze a neváhal vydávat další bezohledná nařízení. Schörner dokonce doporučil jednotkám v Praze, které byly obklíčeny, aby bez váhání zneužily bezbranné obyvatele města a použily je jako ochranné živé štíty.

Do posledních dnů války utvrzoval Hitlera a Goebbelse o své bezměrné oddanosti a víře v nacistické Německo. Svoji vojenskou politiku na území Protektorátu zdůvodňoval například tím, že skutečným cílem Rudé armády není prioritně Berlín, ale metropole Čech a Moravy Praha. (Kdo je vládcem české kotliny, je skutečným vládcem Evropy). Svým vojskům Mitte slíbil, že pokud dodrží všechny jeho nařízení a příkazy, tak zachrání většinu armády od sovětského zajetí a proklestí si cestu na západ ke spojencům. Byl zastánce a vykonavatel nejpřísnější vojenské disciplíny, která často popravovala vojáky i za ne zcela prokázané přestupky. Nechával odsuzovat k smrti dokonce rozptýlené vojáky.

Paradoxně samotný Schörner 8. května u Jaroměře dezertoval, opustil celou svoji armádu a odletěl letadlem do Rakouska. Zde byl však za deset dnů u Salcburku spojeneckými vojsky identifikován v civilním oděvu, zatčen a předán Sovětům.

Poté, co jej Američané rozpoznali a odhalili, byl Schörner deportován do SSSR, kde byl až po sedmi letech vazby v roce 1952 odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl však později snížen na 12 let a v prosinci 1954 byl propuštěn na svobodu a poté převezen do NDR. Zde mu byla nabídnuta funkce generálního inspektora lidové armády NDR. Tuto funkci však odmítl a v roce 1958 mu vláda východního Německa umožnila emigraci do Spolkové republiky Německo.

V západním Německu byl však zatčen, uvězněn a obviněn z nezákonných poprav nejen německých vojáků, ale také dalších trestných činů. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově.

Na konci šedesátých let poskytl rozsáhlý rozhovor italskému historikovi Mario Silvestrimu, ve kterém se soustředil spíše na svůj podíl na německo-rakouském vítězství v bitvě u Caporetta během první světové války, než na roli, kterou měl ve druhé světové válce. V době své smrti byl posledním německým polním maršálem; žádný jiný voják od té doby nebyl do této hodnosti povýšen.

Data povýšení

• Gefreiter – 1. duben, 1912
• Unteroffizier – 1. srpen, 1912
• Vizefeldwebel der Reserve – 22. květen, 1913
• Offiziers-Stellvertreter – 28. srpen, 1914
• Leutnant der Reserve – 29. listopad, 1914
• Leutnant – 26. prosinec, 1917
• Oberleutnant – 15. červenec, 1918
• Hauptmann – 1. srpen, 1926
• Major – 14. srpen, 1934
• Oberstleutnant – 16. březen, 1937
• Propůjčena hodnost Oberst – 27. srpen, 1939
• Oberst – 30. leden, 1940
• Generalmajor – 17. prosinec, 1941
• Generalleuntant – 28. únor, 1942
• General der Gebirgstruppe – 15. květen, 1942
• Generaloberst – 20. květen, 1944
• Generalfeldmarschall – 5. duben, 1945

Vyznamenání

• Rytířský kříž železného kříže – 20. duben, 1941
• Dubové ratolesti k rytířskému kříži železného kříže – 17. únor, 1944
• Meče k rytířskému kříži železného kříže – 28. srpen, 1944
• Diamanty k rytířskému kříži železného kříže – 1. leden, 1945
• Pour le Mérite – 5. prosinec, 1917
• Řád kříže svobody, I. třída s dubovou ratolestí – 1. červen, 1942
• Spona k pruskému železnému kříži I. třídy – 20. září, 1939
• Spona k pruskému železnému kříži II. třídy – 12. září, 1939
• Pruský železný kříž I. třídy – 27. leden, 1917
• Pruský železný kříž II. třídy – 22. prosinec, 1914
• Královský bavorský vojenský záslužný řád IV. třídy s meči – 11. říjen, 1915
• Královský bavorský válečný záslužný řád s meči a korunou – 24. říjen, 1917
• Císařský rakouský válečný záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací – 20. duben, 1916
• Zlatý stranický odznak – 30. leden, 1943
• Řád italské koruny, velitelský kříž – 2. srpen, 1938
• Královský bulharský řád Svatého Alexandera II. třídy s meči – 15. červenec, 1941
• Medaile za východní frontu – 20. srpen, 1942
• Kříž cti
• Odznak za zranění ve stříbře – 1918
• Sudetská pamětní medaile
• Rukávová páska „Kurland“
• | | Služební vyznamenání Wehrmachtu od IV. do II. třídy
• Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 18. únor, 1944; 30. listopad, 1944; 1. leden, 1945; 5. duben, 1945; 9. květen, 1945