Ferdinand Portugalský

Svatba s Johanou Flanderskou (středověká iluminace)

Fernando je za Johaniny asistence eskortován jako zajatec francouzského krále (středověká iluminace)

Ferdinand byl mladším synem portugalského krále Sancha I. a Dulce, dcery barcelonského hraběte a aragonského spoluvládce Ramona Berenguera IV.[1] Ke vhodnému sňatku mu výrazně dopomohla jeho teta Tereza, vdova po flanderském hraběti Filipovi.

V lednu 1212[2] se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císaře Balduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králi Filipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire-sur-la-Lys a v Saint-Omer. V dubnu 1213 se odmítl podílet na francouzské invazi do Anglie dokud nezíská zpět zabavená města. Filip August v odvetě vytáhl do Flander,[3] napadl a vyplenil Ferdinandovo území.[4] Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo francouzskou invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu. Dosud váhající Ferdinand pak vyslyšel žádost o spojenectví a přešel na stranu Filipova nepřítele anglického krále Jana a jeho synovce císaře Oty Brunšvického.

V létě roku 1214 se začaly scházet armády.[5] Na Ferdinandově území se shromáždila vojáci Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického[6] a francouzské vojsko znovu plundrovalo Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa,[7] osudnou.

Filip II. dosáhl skvělého vítězství.

Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II.[10] a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet jich pocházel z Flander[11] a mladý hrabě byl svěřen do rukou Jana z Nesle,[12] potupně v železech[13] odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže.[14]

Ve vězení hrabě strávil řadu let. V dubnu 1226 uzavřel s Blankou Kastilskou dohodu a po zaplacení vysokého výkupného byl roku 1227 propuštěn. Krom výkupného složil francouzskému králi slib věrnosti, poskytl záruky vhodného chování[pozn. 1] a v dalších letech pak mladému králi vždy věrně sloužil.[16]

Hrabství po dobu manželovy nepřítomnosti řídila Johana a po manželově propuštění porodila své jediné dítě - dceru Marii. Ferdinand roku 1233 v důsledku nemoci zemřel. Jeho srdce a vnitřnosti byly pohřbeny v místní katedrále a tělo v cisterciáckém klášteře Marquette,[2] který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.