Ferdinand Heim

Do 2. světové války vstoupil v hodnosti plukovníka jako náčelník štábu XVI. armádního sboru (motorizovaného), během invaze do Polska v roce 1939. Od září 1940 do května 1942 byl náčelníkem štábu 6. armády, kde také dosáhl v únoru 1942 hodnosti generálmajora.

Od července 1942 převzal velení nad 14. tankovou divizí. K 1. listopadu byl povýšen na generálporučíka a převzal velení nad XXXXVIII. tankovým sborem, jenž se skládal z 14. tankové divize, 22. tankové divize a rumunské 1. obrněné divize. Obě německé divize byly velmi oslabené a měly jen několik desítek tanků, z toho byla 14. tanková divize nasazena přímo ve Stalingradu, proto byla ještě začátkem listopadu vyřazena ze sboru. Rumunská divize, stejně jako ostatní složky rumunských armád, neměla velkou bojovou hodnotu. Jeho sbor byl 19. listopadu 1942 urychleně vyslán k průlomu sovětských vojsk na severním křídle skupiny armád B. Sovětský útok na severní a jižním křídle skupiny armád B měl za cíl obklíčit německá vojska ve Stalingradu a popřípadě dále postupovat na Rostov. Generálporučík Heim nasadil svoji prořídlou 22. tankovou divizi a nespolehlivou rumunskou 1. obrněnou divizi do útoku na bok sovětského severního průlomu, ale jeho síly na takový útok zdaleka nestačily. Jeho sbor byl se ztrátami odražen. Vzápětí byl na Hitlerův příkaz odvolán a uvězněn.

Byl souzen vojenským soudem, v jehož čele stál říšský maršál Hermann Göring. Soud jej odsoudil k trestu smrti, rozsudek byl změněn na několik let žaláře. Ale již v červnu 1943 jej Hitler omilostnil, když uznal, že jeho sbor neměl takové prostředky, aby odvrátil Stalingradskou katastrofu.

Od 5. srpna 1944 mu bylo svěřeno velení nad pevnostní posádkou v Boulogne ve Francii, kde se vzdal se zbylou posádkou 23. září 1944 kanadským vojákům.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdinand Heim na Wikimedia Commons
• Archivováno 5. 8. 2009 na Wayback Machine

• Ztracená Vítězství – Erich von Manstein