Felice Borel

Felice Placido Borel zkráceně jen Felice Borel (5. dubna 1914, Nice, Francie – 21. ledna 1993, Turín, Itálie) byl italský fotbalový záložník a později i trenér. Jeho fotbalová kariéra byla z velké části ovlivněna zraněními.

Felice Borel
Osobní informace
Celé jméno	Felice Placido Borel
Datum narození	5. dubna 1914
Místo narození	Nice, Francie
Datum úmrtí	21. února 1993 (ve věku 78 let)
Místo úmrtí	Turín, Itálie
Výška	166 cm
Hmotnost	55 kg
Přezdívka	Farfallino
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1932–1949) Fotbalový trenér (1942–1967)
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1932–1941 1941–1942 1942–1946 1946–1948 1948–1949 Juventus Turín Juventus Alessandria Neapol 2050(119) 02700(7) 0750(24) 00100(0) 00100(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1933–1934 Itálie 0300(1)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 1942–1946 1946–1948 1948–1949 1954–1956 1966–1967 Juventus Alessandria Neapol Fossano Ternana
Úspěchy
Mistrovství světa 1934 Itálie Mezinárodní pohár 1933-1935 Itálie 1. italská fotbalová liga 1932/33 Juventus 1933/34 Juventus 1934/35 Juventus italský fotbalový pohár 1937/38 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debutoval v dresu Juventusu 2. října 1932. V letech 1932 až 1935 přispěl k vítězství 3 ligových titulů za sebou. Byl i nejlepší střelec sezony 1932/33 (s 29 góly ve 28 zápasech) a 1933/34 v prvním případě byl počet gólů vyšší než počet hraných zápasů, což stanovilo rekord, který pak vyrovnal pouze Christian Vieri o 70 let později s 24 góly ve 23 zápasech. Byl také nejmladším hráčem, který vyhrál tabulku střelců, což je rekord, který je stále platný. Později se do klubu oklikou na jednu sezonu z Turína vrátil jako hrající trenér.

S italskou reprezentací vyhrál mistrovství světa roku 1934.[1] Celkem za národní tým odehrál 3 utkání a vstřelil 1 gól.

Protože i jeho bratr Aldo Borel byl fotbalistou, byl Felice často nazýván Borel II. Po ukončení trenéřiny se stal novinářem, který pomáhal různým kolegům při rozhovorech a také pozorovatelem, manažerem a generálním manažerem Agnelliho. Prosazoval také vytvoření fotbalové školy ve Finale Ligure, městě, kde dlouho žil a kde byl pohřben, školy, která si vzala jeho jméno. Byl posledním přeživším národního týmu z roku 1934. Jeho pohřbu, který se konal nejprve v Turíně a poté ve Finale Ligure, se zúčastnilo mnoho lidí, včetně týmů Juventusu a Turína.

Od října 1997 je na jeho památku pojmenován městský stadion ve Finale Ligure.[2]