Fanek Jilík

Narodil se do rodiny pracovníka na železnici a lidové „písmačky“.[3] Absolvoval Odbornou a posléze Mistrovskou školu knihvazačskou v Uherském Hradišti. Po vyučení prošel knihvazačskými dílnami ve Zlíně (1933, 1939–1940, Knihařství Siegel, 1942–1943, Baťa a 1943–1944, Tisk a.s.), ve Vsetíně (1933–1935, Knihařství Vévoda), v Otrokovicích (1940, Knihařství B. Náplava), v Praze (1936, Konstruktiva a 1940, Knihařství Fleissig), v Lipsku (1941–1942, Knihařství Biebl) a Piešťanech (1935, Tempo Piešťany). V roce 1944 se oženil a zároveň zahájil svou literární činnost. Jeho prozaickou prvotinu, knihu povídek Děcka (1947), v niž autor vylíčil příběhy slováckých dětí[4], podpořil básník František Halas, kterému se stal po určitou dobu tajemníkem. Stal se rovněž spolupracovníkem redakcí novin a pracoval pro Syndikát československých spisovatelů.

Po převratu v roce 1948, a s ním spojeném nastolení cenzury a likvidací umělecké svobody, se Fanek Jilík vrátil do Kunovic, kde byl dále literárně činný a kde takřka do konce svého života pracoval v knihařské dílně. Vázal knihy pro vysoké školy, akademické instituce a věnoval se i umělecké vazbě a restauroval kroniky a tisky pro muzea a významné knihovny.[3] V regionálním tisku a zejména v časopise Malovaný kraj, v jehož redakční radě od konce 60. let působil, publikoval fejetony a povídky s národopisnou tematikou.

V rámci regionu Slovácko byl činný i v oblasti kultury, a to zejména v poradních sborech pro lidové autory a lidovou píseň a tanec, v porotách soutěží lidové a umělecké tvořivosti. V Kunovicích byl dlouholetým organizačním vedoucím slováckého krúžku Kunovjan. V roce 1984 byl jmenován zasloužilým pracovníkem kultury[2]. Zemřel 31. května 1994 a byl pochován ve svých rodných Kunovicích.[3]