Fabien Canu

S judem začínal v 9 letech v Alençonu pod vedením Jacky Roja. Vrcholově se připravoval v Orléans pod vedením Yvese Delvingta. Ve francouzské seniorské reprezentaci se prosazoval od roku 1983 ve střední váze do 86 kg. V roce 1984 startoval na olympijských hrách v Los Angeles a postoupil do semifinále, kde zaváhal s Rakušanem Peterem Seisenbacherem a v boji o bronzovou olympijskou medaili podlehl Japonci Seiki Nosemu. V roce 1988 startoval na olympijských hrách v Soulu jako favorit na vítězství, ale ve čtvrtfinále opět nenašel způsob jak vyzrát silové judo Rakušana Petera Seisenbachera a v boji o bronzovou olympijskou medaili podlehl na praporky (haintei) Japonci Akinobu Osakovi. Sportovní kariéru ukončil po prohrané nominaci na olympijské hry v Barceloně s Pascalem Tayotem.

Fabien Canu byl pravoruký, komplexně technicky vybavený judista. Útočil převážně z dobře zajištěné obrany kontrachvaty. Jeho osobní technikou byla pravá uči-mata a levé drop seoi-nage.