Ezequiel Garay

Racing de Santander prodal Garaye 18. května 2008 do Realu Madrid[1], v sezóně 2008/09 ho měl však ještě na hostování. V sezóně 2010/11 ho portugalský trenér královského klubu José Mourinho využil jen v pěti ligových zápasech, většinou plnil roli čtvrtého stopera. Zahrál si ve finále španělského fotbalového poháru Copa del Rey 2010/11, nastoupil v úplném závěru prodloužení ve 119. minutě, Real porazil Barcelonu 1:0.

Benfica Lisabon potvrdila 5. července 2011 dohodu o přestupu hráče za 5,5 milionu eur z Realu. Garay podepsal čtyřletý kontrakt.[2][3]

V Evropské lize 2012/13 se s klubem probojoval až do finále proti anglickému celku Chelsea FC. V semifinále 2. května v odvetném zápase s tureckým Fenerbahçe SK odehrál kompletní počet minut. Benfica zvítězila 3:1, smazala prohru 0:1 z prvního zápasu v Istanbulu a postoupila do finále[4], kde podlehla Chelsea FC 1:2 gólem z nastaveného času. Garay nastoupil v základní sestavě.[5]

S Benficou nepostoupil ze základní skupiny C do vyřazovacích bojů Ligy mistrů 2013/14, portugalský tým v ní obsadil třetí místo.[6] Benfica nicméně pokračovala v Evropské lize 2013/14, kde se propracovala po roce opět do finále. V něm opět prohrála, tentokrát v penaltovém rozstřelu 2:4 (0:0 po prodloužení) se španělským týmem Sevilla FC. Garay odehrál kompletní finálový duel.[7]

V červnu 2014 podepsal pětiletou smlouvu s ruským klubem Zenit Petrohrad, který za něj vyplatil Benfice 6 milionů eur.[8][9]

Po dvou letech v Zenitu Petrohrad přestoupil 31. srpna 2016 do španělského mužstva Valencia CF.[10]

V březnu 2020 u něj byla, stejně jako u mnoha dalších hráčů a členů realizačního týmu Valencie, potvrzena nákaza nemocí Covid-19. Stalo se tak po osmifinálovém utkání probíhajícího ročníku Ligy mistrů proti Atalantě, který se konal v Miláně.[11]

Zúčastnil se Mistrovství světa hráčů do 17 let 2003 ve Finsku, kde Argentina porazila v zápase o bronzovou medaili Kolumbii 5:4 v penaltovém rozstřelu (Ezequiel svůj pokus v rozstřelu proměnil). Garay jednou skóroval 13. srpna proti Austrálii (výhra 2:0)[12] a v semifinále 27. srpna se Španělskem (porážka 2:3 po prodloužení).[13]

Garay získal s argentinským mládežnickým výběrem do 20 let titul na Mistrovství světa U20 2005 konaném v Nizozemsku.[1] Ve finále porazila Argentina Nigérii 2:1, v týmu zářil Lionel Messi.[14]

Byl členem argentinského olympijského výběru do 23 let, který na LOH 2008 v Číně získal zlato po finálové výhře 1:0 nad Nigérií.[15]

Od roku 2007 je členem národního týmu Argentiny. Debutoval 22. srpna 2007 v přátelském utkání s domácím Norskem (prohra Argentiny 1:2). Odehrál celé střetnutí a obdržel žlutou kartu.[16]

Byl členem argentinského kádru na domácím turnaji Copa América 2011[17], kde Argentina vypadla ve čtvrtfinále na penalty s pozdějším vítězem Uruguayí. Plnil však pouze roli náhradníka, nezasáhl ani do jednoho ze čtyř utkání Argentiny na turnaji.

Trenér Alejandro Sabella ho nominoval na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[18] S týmem postoupil až do finále proti Německu. V semifinále proti Nizozemsku došlo za stavu 0:0 na penalty, Garay svůj pokus proměnil.[19] Ve finále Argentina prohrála 0:1 v prodloužení a získala stříbrné medaile.[20]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ezequiel Garay na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Ezequiel Garay v databázi Olympedia (anglicky)